Nejúspěšnější korejské filmy všech dob, druhá část

Autor: Vojta Pitra

Dokončení prvního dílu a osm nejúspěšnějších filmů všech dob.

8. May 18 (2007)
- 7,280,000 diváků

Historické drama vypráví o jedné smutné kapitole korejských dějin a to o studentských bouřích v městě Kwangdžu, které byly krvavě potlačeny armádními jednotkami. Ve filmu proteče spousta krve a uvidíte spoustu patetických scén s vlající korejskou vlajkou a buditelskými proslovy. K odlehčení jsou tu dvě komické postavičky, jejichž fekální humor film spíše shazuje dolů. Zajímavostí je, že hudbu k filmu nahrál Český filharmonický orchestr.



7. Welcome To Dongmakgol (2005)
- 8,002,594 diváků

V jedné zapadlé, válkou nedotčené vesničce se během korejské války setkávají vojáci znepřátelených armád a do party přibude i jeden Američan. Po počátečním vyhroceném setkání napětí opadá a začnou vznikat vzájemná přátelství. Welcome to Dongmakgol ale není obyčejným filmem o přátelství a nesmyslnosti války. Je mnohem víc, má v sobě až surrealistické kouzlo, které si podmaní snad každého a dělá z filmu neobyčejný zážitek. Například když ve skladu kukuřice vybuchne granát a na celou vesnici začne zpomaleně chumelit popkorn. A takových scén je zde spousta a dělají z tohoto filmu opravdový skvost. Může za to i úžasná hudba o slavného japonského skladatele Joea Hisaishiho, známého ze spolupráce s Takeshim Kitanem.



6. Friend (2001)
- 8,180,000 diváků

Podle mého nejlepší korejská gangsterka je na šestém místě. Na začátku vidíme ještě malé kluky, kteří jen krátce chodí na základní školu a hádají se, jestli je rychlejší legendární plavec Cho Oh-ryun nebo mořská želva. Společně absolvují i střední školu, ale poté se jejich osudu rozcházejí a z dvou z nich se stávají šéfové znepřátelených gangů. Přestože Friend má v sobě to nejlepší z mafiánských filmů, jeho hlavním poselstvím je ukázat sílu přátelství, které nic nerozdělí. Už jen při sledování upoutávky, kterou snadno najdete na youtube, mi běhá mráz po zádech. Další opravdový klenot v tomto žebříčku.



5. D-War (2007)
- 8,420,000 diváků

Korejsko-americká koprodukce, ve které si to v Americe rozdávají digitální draci s armádou. Film režíroval Korejec, ale hrají v něm pouze druhořadí američtí herci, které jste nejspíše nikdy nikde neviděli. Pokud jste ochotni vypnout mozek a prominout slabší triky, možná si film užijete. Pokud tedy patříte mezi ty, kteří si užívají Anakondu nebo Godzillu. Film má navíc dost obroušené hrany, aby na něho mohly rodiny s dětmi, takže jeho přitažlivost klesá i u vyznavačů krvavých podívaných. Producenti evidentně toužili udělat s filmem díru do světa, nebo minimálně do Ameriky, ale to se jim nepovedlo. Doma film bodoval, ale zbytku světa byl ukradený. Ze Severní Ameriky si sice přivezl téměř jedenáct milionů dolarů na tržbách a stal se tak nejúspěšnějším korejským filmem uvedeným za velkou louží, ale s takovýmto výsledkem si vás milovníci hotdogů sotva všimnou. U nás si D-War můžete půjčit na dvd pod názvem Dračí války.



4. Silmido (2003)
- 11,108,000 diváků

Silmido je název malého ostrova nedaleko mezinárodního letiště Inčchon, kde byla cvičena skupina kriminálníků, která měla provést odvetný atentát na severokorejského vůdce Kim Ir-sena. Rozkaz byl ale zrušen a komando mělo byt zlikvidováno. V té chvíli se děj odchyluje od již stokrát viděného a sama skutečnost píše zajímavý scénář. Historické drama je inspirováno reálnými událostmi a po premiéře se okamžitě stalo nejúspěšnějším domácím filmem vůbec. Na ostrově Silmido můžete ještě dnes vidět místa, kde probíhal krutý trénink a po úspěchu filmu se stal oblíbeným místem domácích turistů.



3. Taegukgi (2004)
- 11,746,135 diváků

Taegukgi, neboli korejská vlajka, je velkolepá podívaná z korejské války, která hravě snese měřítko i s hollywoodskými velkofilmy jako Zachraňte vojína Ryana. Film vypraví o dvou bratrech, jejichž osudy rozdělí válka. Starší bratr se snaží chránit mladšího, který je nadějí rodiny, a vrhá se do nejnebezpečnějších úkolů, aby jeho bratr nemusel válčit a zůstal na živu. Davové scény se stovkami komparzistů, letecké nálety, boje muže proti muži, dramatický příběh i několik dějových zvratů, nic z toho tu nechybí. U nás vyšel na dvd pod titulem Pouta války.



2. The King and The Clown (2005)
- 12,302,831 diváků

Jestliže u velkolepých akčních podívaných není umístění mezi nejnavštěvovanějšími filmy žádné překvapení, tak druhé místo Krále a klauna je doslova senzací. Historické kostýmní drama, které je adaptací divadelní hry, vypráví o skupině potulných herců, kteří svou hrou zesměšní krále a poté skončí jako baviči na královském paláci, kde svými hrami upozorňují na korupci a intriku na dvoře. Film je ale především dramatem o touze a lásce (většinou homosexuální) pro kterou jsme ochotni udělat cokoliv, třeba obětovat svůj život. Přestože jde o historický film, tak v něm není jediná akční scéna a přesto je strhující. Nikdy nevíte, jak se pološílený panovník, milující svého klauna, zachová a tím vás Král a klaun drží neustále v šachu.



1. The Host (2006)
– 13,019,740 diváků

Nejúspěšnějším korejským filmem všech dob je v současnosti The Host. Mutant, pod tímto názvem běžel film na festivalu v Karlových Varech, je o příšeře žijící v řece Han. Neboli další digitální monstrum v první pětce. The host je naštěstí mnohem lepší film než dračí D-War, přesto u něho bude normální divák nejspíš nevěřícně kroutit hlavou. Oproti klasickým monstr filmům se drží více při zemi, nečekejte demolici poloviny Soulu nebo útok na monstrum z ponorky. Tady jde více o rodinné drama a honbu za záchranou dcery, kterou si monstrum vzalo do svého úkrytu na potom. Díky tomu máte aspoň šanci sžít se s postavami na rozdíl od D-War, kde vám jsou všichni ukradení, a jenom se díváte, co vybuchne příště. Na Mutanta se asi těžko budete dívat s rodiči a babičkou v neděli odpoledne, ale pokud vám nevadí digitální příšera v hlavní roli a umíte se na čas oprostit od přízemní logiky, můžete si ty dvě hodiny strávené s tímto filmem pěkně užít.



Pro zajímavost českým rekordmanem je dosud Kolja z roku 1996 s jedním milionem a necelými tři sta padesáti tisíci diváky. V poměru k počtu obyvatel tedy Kolju viděl zhruba každý desátý Čech, korejského Mutanta viděl každý čtvrtý Korejec. Pořád máme ještě co dohánět, takže neseďte doma a běžte do kina.

Nejúspěšnější korejské filmy všech dob, první část

Autor: Vojta Pitra (díky za tenhle skvělý článek!)

Než se podíváme, jaké filmy nejvíce přitahují domácí diváky, řekněme si krátce něco o korejské kinematografii. Současný boom korejské kinematografie nastartovala na konci 90. let skutečnost, že se do ní rozhodly investovat největší korejské společnosti. S rostoucími rozpočty rostla žánrová rozmanitost, technická kvalita a hlavně divácká návštěvnost. Za zlomový film je obecně považován akční hit Shiri, který zaznamenal do té doby nevídaný divácký úspěch a nastartoval hon na diváky. Téměř každý rok poté padl divácky rekord v návštěvnosti a většinou se o to postaral výpravný velkofilm. Domácí filmy ve své expanzi dosáhly dokonce nadpolovičního podílu mezi všemi uváděnými filmy v Koreji, což je věc jinde ve světě nevídaná. Velkou výhodou korejských filmů je prakticky neexistující žánrové omezení. Velkou popularitu mají stále i přes klesající kvalitu a originalitu korejské horory, mezi nejúspěšnější filmy patří výpravné historické spektákly, ať už se odehrávají okolo korejské války či v dávných královstvích. Mezi pěti nejnavštěvovanějšími filmy jsou dva monstr filmy s digitálními příšerami v hlavních rolích, každoročně zazáří nějaká gangsterka nebo drsné krimi, které si nebere žádné servítky a z vysoka kašle na divácká očekávání a žánrová klišé. Mezi nejúspěšnějšími filmy se sice neobjevují, ale velké oblibě nejen mezi domácími diváky se těší korejské romantické filmy, jak dramatické či komediální. K nejoblíbenějším žánrům doma i v zahraničí patří takzvané „zlé filmy“, ve kterých se dějí hrdinům šeredné věci, ale diváci se při nich skvěle baví a nezřídka propadají v ohlušující smích. Čím jsou ale korejské filmy zcela výjimečné snad v rámci celosvětové produkce je právě míchání těchto žánrů. Takové dějové zvraty, jaké zde uvidíte, by nejspíše v amerických či evropských filmech budily rozpaky, ale zde působí přirozeně a často právě ony vytvářejí tu přidanou kvalitu, která je odlišuje od ničím překvapující a v politické korektnosti se topící evroamerické produkce. Na pokraji diváckého zájmu jsou potom artové a dokumentární filmy, které doma v podstatě bojují o přežití, ale za to sbírají ceny na nejvýznamnějších evropských filmových festivalech.

Teď už se ale pojďme podívat na nejnavštěvovanější korejské filmy všech dob. Představíme si jich rovnou patnáct a vezmeme to vzestupně, aby nás to nejlepší čekalo na konec.

15. Marrying The Mafia 2 (2005)
- 5,663,000 diváků

První ze dvou pokračování a první ze dvou čistokrevných komedií mezi nejúspěšnějšími filmy. Marrying the Mafia 2 vypráví o mafiánském bossovi, který se zamiluje do ženy, o které později zjistí, že je státní žalobce. Dokáže láska překonat rozdíl v jejich pracovní náplni? Jistě ano, ale nebude to tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Hlavní otázka zůstává, zasmějeme se přitom? Tady už je odpověď o něco složitější. Mafiánské vdavky jsou totiž nejkomerčnější komedie, jakou si dovedete představit. Spousta vtipů je na hranici trapnosti a řada z nich i za ní. Pořád tu ale zůstává i dost povedených a ústřední herecký pár, který dokáže slušně zahrát i ty nejpitomější situace. Na jemný humor takového Forresta Gumpa rovnou zapomeňte, ale jestli se dokážete bavit při komediích od Bena Stillera, nejspíš si užijete i tuhle veleúspěšnou korejskou komedii.



14. Joint Security Area (2000)
- 5,830,000 diváků

V demilitarizované zóně došlo během přestřelky k smrti dvou severokorejských vojáků. Událost přijíždí vyšetřit zástupci z komise neutrálních států. Doteď nejúspěšnější film světově známého režiséra Park Chan-wooka, který se později zaskvěl svou slavnou trilogií o pomstě, jejíž dva díly běžely i u nás v kinech. Joint security area je hvězdně obsazené drama odehrávající se v místech, kam se žádný normální Korejec nikdy nepodívá. Není se proto co divit, že se přišli podívat aspoň do kina. Film v sobě nese i velmi humánní poselství, když je vlastně celý o přátelství mezi vojáky znepřátelených zemí.



13. My Boss My Teacher (2006)
- 6,105,431 diváků

My boss my teacher je pokračování úspěšné komedie My boss my hero z roku 2001, ve které byl nevzdělaný mafián donucen nastoupit na střední školu a získat vzdělání, protože být mafiánem není přece práce pro blbce. V tomto pokračování nastupuje náš hrdina na střední školu jako učitel etiky. Mezi jeho žáky je navíc jeho šéf, což by mělo vést k řadě vtipných situací, ale bohužel jen málokdy se to podaří. Když se odprostíme od toho, že v podstatě jde o opakování stejné formule z prvního dílu, pořád je tu ten problém, že ten prostě není moc vtipný. Snaží se skórovat hned na několika polích zároveň, následkem čehož svůj hlavní zápas o pobavení diváka prohrává. Loni vznikl dokonce třetí díl, na němž se nepodílel nikdo z tvůrců prvních dvou filmů, a který jen potvrzuje sestupnou tendenci této série. Jako by toho ale nebylo dost, letos půjde do kin ženská verze My woman, my teacher.



12. Shiri (1999)
- 6,210,000 diváků

Jeden z nejdůležitějších filmů posledních dvaceti let. Nastartoval tvorbu velkých letních blockbusterů s mohutnými rozpočty a lákajících davy diváků, který se svou technickou kvalitou vyrovná hollywoodským trhákům. Po své premiéře byl Shiri nejúspěšnějším filmem historie (stávající rekord Titanicu překonal o dva miliony diváků) a tento primát držel dva roky, než ho překonala gangsterka Friend. Špionážní drama vypráví o severokorejském komandu, které ukradne výbušniny a rozmístí je na několika místech v Soulu, včetně fotbalového stadionu, na kterém se má odehrát utkání mezi Jižní a Severní Koreou. Podaří se jihokorejským tajným agentům zabránit hrozící katastrofě?



11. 200 Pound Beauty (2006)
- 6,619,498 diváků

Jediný zástupce romantických komedií v tomto žebříčku. Jak už název napovídá, jde tu o krásu a její množství. Hlavní hrdinka je totiž opravdu hodně obézní žena, která nádherně zpívá. Jejího hlasu využívá krásná hubená zpěvačka, která pro změnu zpívat neumí. Když uslyší od svého manažera, kterého tajně miluje, několik nelichotivých slov o svém vzhledu, rozhodně podstoupit plastiku celého těla. 200 pounds beauty je povedená komedie, která naštěstí nikdy nesklouzává k fekálnímu humoru, jak je tomu v jiných korejských komediích často zvykem. Samosebou dojde i na romantiku, která nesmí v žádném korejském filmu chybět. Téma plastických operací a honbu za krásou zpracoval v o poznání vážnějším duchu Kim Ki-duk ve filmu Čas.



10. Tazza: The High Rollers (2006)
- 6,847,777 diváků

War of flower, jak zní alternativní název, je gamblerské drama podle komiksové předlohy, ve kterém najdete spoustu atraktivních věcí, svůdnou famme fatale, gamblerskou legendu, ďábelského padoucha, co mlátí soupeře kladivem do ruky, prosťáčka, který se naučí řemeslu začne vydělávat těžké peníze. Když jeho učitel vypadne z vlaku s useknutou rukou, rozhodne se ho pomstít. Mohl to být skvělý film ve stylu Ritchiho Podfucku, ale to by nesměl být tak zmatený a hlavně přetažený. Sledovat dvě a půl hodiny karetních partií, kterým navíc vůbec nerozumíte, je na hraně únosnosti. Méně je někdy více.



9. The good, the Bad, the Word (2008)
– 7,027,692 diváků

Nejdražší korejský film všech dob vypráví příběh tří desperátů, kteří ve třicátých letech minulého století v dalekém Mandžusku pasou po mapě k pokladu. Tři z největších domácích hereckých hvězd pod taktovkou talentovaného režiséra podle všeho natočili prvotřídní western. Ano, slyšíte dobře, western. Jestli byl nějaký žánr, do kterého se Korejci ještě nepustili, byl to právě western. To už ale neplatí. Název každému jistě připomene slavný spagetti western od Sergia Leoneho Hodný, zlý a ošklivý a není to náhoda. Hodný, zlý a divný na něho v mnohém odkazuje a je proto označován za kimči western.

Březen v korejských kinech, první část

Autor: Vojta Pitra

Konečně jsem dokopal, abych dal dokupy březnové filmy. Teď si představíme první čtyři filmy, dva klasické a po jednom dokumentárním a jednom krátkém. Na příště zbývá pět filmů, mezi nimiž jsou další dva dokumentární.

The Past is a Foreign Country
Premiéra 6. 3. 2008

Dne 28. dubna 1986 dva studenti, dvacetiletí Kim Se-jin a Lee Jae-ho, kteří obětovali své životy, vykřikovali slogany, “Žádná válka, žádné nukleární zbraně, Amíci běžte domů,” “Spojené státy podepište mírovou smlouvu se Severní Koreou,” a “Vyžeňme americké imperialisty.” Toto se odehrálo uprostřed veřejné demonstrace proti násilnému povolání studentů do vojenské služby. Účastnilo se přibližně čtyři sta studentů a demonstrace se konala u křižovatky Sinrim u hlavní brány do Soulské národní univerzity. Způsob jejich smrti a radikálnost jejich sloganů (byli první zjevně veřejně protestující protiameričtí demonstranti od konce korejské války) hluboce šokovala tehdejší korejskou společnost. Od té doby uplynulo dvacet let. Svět se změnil. Vůdci Severní a Jižní Koreje se opět setkávají. Spojené státy diskutují o možnosti podepsání paktu o neútočení s bývalým režimem z „Osy zla“. Jen málo Korejců mohlo v roce 1986 všechno toto předpovídat. Co je zajímavého na smrti dvou mladých lidí? Co teď dělají jejich kamarádi a spolužáci? Na co vzpomínají a co zapomněli z těchto šokujících událostí? Změnili stejně, jako se změnil svět? Budou na jejich tvářích vidět známky samolibosti, nebo výraz nesouhlasu? “Historie se od nás neodvrátila, spíše nám jde naproti.” Přátelé a spolužáci těchto dvou mladých mužů a režisér si v rozhovorech vyměnili pozice, aby dosvědčili zarážející skutečnosti.



Těžko čekat, že 90 minutový dokument o dvou mrtvých studentech přitáhne davy diváky. Režisér Kim Eung-su točí převážně dokumenty a za mlada byl sám aktivistou, takže má k tématu velmi blízko.

My new partner
Premiéra 6. 3. 2008

Young-joon, nový státní zástupce, přijímá velký případ a odjíždí do Pusanu. Tam musí proti své vůli spolupracovat se svým otcem Min-hoem, bývalým detektivem, který kdysi opustil svou rodinu. Od té doby žili každý zvlášť a roky neudržovali žádný kontakt. Teď, když je osud k případu velkého obchodu s drogami, mají šanci spolu po dlouhé době navázat přetrhané rodinné vztahy.



Hlavním tahounem této akční komedie je nesmírně zkušený a populární herec Ahn Seong-gi, který se už objevil ve více než stovce filmů a na svém kontě má i řadu hitů. Film se odehrává v Pusanu, což je fajn změna oproti devadesáti procentům filmů ze Soulu. Bohužel ani Ahn Seong-gi, ani Pusan a ani dobré recenze nepomohli této oddechovce k aspoň trochu slušným návštěvám. Dosavadní čtvrtmilion diváků je nepochybně zklamání.

Humming
Premiéra 13. 3. 2008

Jun-seo je už unavený ze vztahu s Mi-yeon. Ale ta má jednoho dne nehodu a upadne do kómatu. Další den ho ovšem neuvěřitelně Mi-yeon navštíví jako každý normální den. Jun-seo po ní začíná pátrat a uvědomovat si, jak moc ji miloval. Objeví lásku, kterou si nikdy neuvědomoval, ale kterou měl neustále nablízku?



Není nad romantickou fantasy, že? Debutující režisér Park Dae-yeong obsadil do svého filmu neznámé herce a odměnou mu byl naprostý nezájem ze strany diváků, kterých přišlo za měsíc od premiéry sto tisíc.

Out of my intention
Premiéra 20. 3. 2008

Během cesty autem vypukne hádka mezi dlouholetým párem. Zatímco muž předstírá, že se nic nestalo, jeho přítelkyně se snaží všechno dořešit a věci se začnou zhoršovat.

Yoo Ji-taeho známe všichni jako skvělého herce (například s Oldboye), v tomto filmu ovšem nehraje, ale režíruje ho. Nejde o klasický celovečerní film, ale o krátký film se stopáží 24 minut. Není to poprvé, co se Ji-tae postavil za kameru, Out of my intention je už jeho třetí kraťas. Jeho první kraťas The Bike Boy vyhrál dokonce v roce 2003 na Pusanském festivalu krátkých filmů cenu diváků a následující How does the blind dream dostal před třemi lety ocenění Fuji film za výjimečnou práci. I jeho poslední film míchající realitu se skutečností a přítomnost s minulostí budí pozitivní ohlasy a mluví se o něm jako poetické básni. Můžeme se tedy těšit na okamžik, kdy Ji-tae natočí konečně celovečerní film.

Únor v korejských kinech, druhá část

Autor: Vojta Pitra


Tak je tu dokončení únorového přehledu. Omlouvám se za zpoždění, ale musel jsem v práci předstírat nějakou činnost déle než je obvyklé, což mě zdržovalo od opravdu důležitých věcí, jako je tento přehled:) Na ten čeká víc lidí, než u mě v práci na nějaké moje zprávy a zápisy. Pokud jste tedy aspoň tři:)

Butterflymole
Premiéra 22. 2. 2008

Film popisuje napětí a vyčerpání lidí pracujících v metru v podzemí jako krtci, kteří se každou chvíli setkávají se smrtí. Často jsou svědky smrti pasažérů, kteří skočí pod vlak a pomalu se na ně přenáší zoufalství sebevrahů. Osud spousty těchto anonymních smrtí přenáší na zaměstnance dojem krizové situace.




Tento sociálně zaměřený film měl premiéru už před dvěma lety na mezinárodním filmovém festivalu v Pusanu a poté ještě běžel na festivalu nezávislých filmů v Soulu. Že teď film vstupuje do distribuce je dost zvláštní tah. Nevím, jestli byly s distribucí nějaké problémy a proč to trvalo tak dlouho, ale těžko čekat nějaký velký úspěch. Na nezávislé filmy se hromadně do kina nechodí nikde, natož v Koreji, kde komerční žánry bezkonkurenčně válcují vše okolo.

Inner circle line
Premiéra 22. 2. 2008

Pozdě v noci se vrhne muž před metro řízené Young-jooem. Přesně v tu chvíli je Young-joo zdrcen pocitem viny a vzpomíná si na nehodu z vojny. Muž míří do klubu, kde pracuje žena jménem Young-joo. Muž ji připomíná její starou lásku. Tyto dva milostné příběhy, které se nakonec propojí, nám ukazují koloběh bolesti.



Další nezávislý film, který se dostává opožděně do kin. Festivaly si oběhal v roce 2006 a dostal dvě nevýznamná ocenění na dvou malých festivalech (za vizuální efekty a pro debutujícího režiséra). Ohlasy měl ale celkem slušné, v jednom ho přirovnávají k vynikajícímu Lost in translation od Sofie Coppoly, což zní slibně.

Ba:Bo
Premiéra 28. 2. 2008

Ji-ho je slibná pianistka, studující a hrající už několik let v zahraničí. Ale jednu noc dostane trému a už se z ní nevzpamatuje. V zoufalství přichází domů a setkává se se starým spolužákem Sung-ryongem. Kdysi bystrý chlapec, poté měl ovšem nehodu a nyní ve dvaceti letech je na mentální úrovni šestiletého dítěte. Je velmi zapomnětlivý, ale nikdy nezapomněl na svou první lásku Ji-ho. Zbytek je dětinské mysli zaujímá jeho jediný rodinný příslušník – mladší sestra Jee-in. Aby se o ni postaral, prodává přímo před její školou topinky. Jee-in se ale za svého hloupého bratra stydí a vyhýbá se mu. Starým přítelem Sung-ryonga je Sang-soo, který rozumí jeho nevinné mysli. Nevyhnutelně se ale propadá do světa gangsterů. Ji-ho je stále v krizi, Jee-in onemocní a Sang-soo se zaplete do krvavé hádky. Všechny jejich problémy jsou zázračně vyřešeny Sung-ryongem způsobem, který by nikoho ani nenapadl.



Nové drama režiséra Kim Jeong-kwona, který má za sebou skvělé filmy Ditto a Man who went to Mars, vypadá docela zajímavě. Hlavní role hrají dvě korejské stálice, Cha Tae-hyun (My sassy girl, Lovers concerto) a Ha Ji-won (Duelist, Ditto). Film je natočený podle manwhy (to samé jako japonské manga, tedy komix, ale pouze korejský) a zatím si vede slušně, za necelý měsíc od premiéry má téměř milion diváků, takže propadák to určitě nebude, ale hit nejspíš taky ne.

Night and day
Premiéra 28. 2. 2008

Seung-nam, čtyřicetiletý oceňovaný malíř a ženatý muž, se objeví se svým cestovním batohem na pařížském letišti. Utíká před zatčením za kouření marihuany, když byl opilý na nějakém náhodném shromáždění. V Paříži se ukryje ve zchrátralé domku vlastněném jedním Korejcem. Kromě toulání se ulicemi a krádeží v parku nemá co jiného na práci. Shodou okolností potkává bývalou přítelkyni Min-sun, ale oprašování starého vztahu ho vůbec nezajímá. Sebou si nese lásku a obavy o svou ženu, kterou zanechal samotnou. Seung-nam se setkává s Hyun-joem, studujícím v Paříži umění, a s jeho spolubydlící Yoo-jeong. Sung-nam je okamžitě okouzlen její čistotou, krásou a záhadností. Snaží se zvyknout si na cizí město, ale jako by vcházel do temné jeskyně, propadá se Yoo-jeong a Paříži.



Noc a den měla premiéru na letošním Berlinale (dokonce přímo v hlavní soutěži) a od zahraničních novinářů se jí dostalo pozitivních ohlasů. Film prý skvěle balancuje na hraně mezi nocí a dnem, snem a realitou, tragédií a komedií a láskou a chtíčem. Režisér Hong Sang-soo je vůbec u kritiků oblíbený, ale na jeho filmy nikdo nechodí. Tenhle by měl být velmi minimalistický a realistický, takže opět nikdo nepřijde. Jeho starší film Tale of Cinema běžel nedávno v Praze minipřehlídce časopisu Cinepur. Měl jsem tu čest a už nikdy více. Neuvěřitelně pomalý a nudný film.

Boxoffice okénko

Únor byl zvláštní měsíc. Jeden obrovský hit, dva průměrně úspěšné filmy a šest propadáků. Hitem je samozřejmě Chaser, který už dosáhl čtyři a půl milionů diváků a tím se dostal na dvacáté první místo historické návštěvnosti a překonal dosavadní letošní rekordmana Forever the moment. Ba:Bo nejspíš v pohodě překoná Lovers of 6 years (1,1 milionu), ale hit z něho nebude. Last present dosáhl mizerných čtvrt milionu a Smile Babo ještě horších sto tisíc. Čtyři nekomerční filmy, z nich dva přímo nezávislé, podle očekávání rekordy netrhají. Čísla o jejich návštěvnosti dokonce úplně chybí, takže je to asi velká bída.

Únor v korejských kinech

Autor: Vojta Pitra

Stejně jako před měsícem je tu přehled nových korejských filmů vstupujících do kin v únoru. Filmů jde do kin celkem devět. V této části si představíme prvních pět a na konci najdete ohlédnutí za lednovými filmy. Mimochodem na dvd (a tím pádem i na dvdripech) se už objevují prosincové filmy, takže se třeba v březnu dočkáme už některých lednových filmů, samozřejmě těch méně úspěšných.

Lovers of 6 years
Premiéra 5. 2. 2008

„Nic moc“ je klíčové slovo pro Da-jin, tvrdě pracující editorka ve vydavatelské společnosti, a jejího přítele Jae-younga, stejně tvrdě pracujícího v oblasti domácího prodeje. Před šesti lety spolu začali chodit, před dvěma lety spát. Teď žijí vedle sebe jakou sousedé, ale dělící zeď nemá žádný velký význam. Prakticky bydlí spolu, v noci spí v jedné posteli. Navzájem se znají tak dobře, že se začínají trochu nudit a dávná jiskra a vzrušení už dávno odešly. Zdá se, že jejich vztah je v bodě, kdy kouzlo už přestalo působit. Pro Da-jin je tu riziko, že zůstane na ocet a ve vzduchu visí nevěra.

Podle námětu to nevypadá na nějaký úžasný film, ale nenechme se mýlit. Hlavní roli totiž hraje skvělá Kim Ha-neul, které podobné role perfektně sedí, jak dokázala ve skvělých komediích My tutor Friend, Too beautiful to lie nebo posledně v Almost love. Jejího partnera hraje Gye-sang Yun, který sice není nijak ostřílený herec, ale už má na kontě taky jeden vynikající film, Flying boys. Režisér je sice debutant, ale podle diváckého ohlasu se mu film docela povedl. Podívat se přišel už téměř milion sto tisíc diváků.

Last present
Premiéra 5. 2. 2008

Tae-ju byl odsouzen za vraždu na doživotí. Jednoho dne ho navštíví jeho přítel a policajt Yeong-wu a ve snaze zachránit svou dceru ho požádá o transplantaci jater. Tae-ju se kvůli operaci dostane na deset dní z vězení. Bez ohledu na život malé holčičky vidí v operaci hlavně životní šanci na útěk z vězení. Nicméně se už začíná uskutečňovat překvapující proměna.

Pro režiséra Kim Young-juna je to dvou historických fantasy (Flying warriors, Shadowless sword) už třetí spolupráce s hercem Shin Hyeon-junem. Evidentně bez něho nenatočí ani ň. Ještě před uvedením filmu do kin uspořádali dva hlavní protagonisté filmu dobročinný koncert s dobrovolným vstupným, jehož výtěžek šel produkčnímu týmu pořadu Love request televize KBS, který pomáhá potřebným. Na film přišlo necelý čtvrt milion diváků, takže o úspěchu se dá mluvit stěží. Mimochodem před sedmi lety vznikl v Koreji jiný film s názvem Last present, ale ten je něčem úplně jiném.

Beautiful
Premiéra 14. 2. 2008

Eun-yeong je díky své kráse velmi nešťastná. Je její krása požehnáním? Nebo prokletím? Unavená neustálým zíráním mužů a žárlivostí ostatních žen je čím dál víc osamělejší. Jednoho dne ji znásilní jeden z mnoha jejich pronásledovatelů. Navíc od něho slyší příšerná slova: „Udělal jsem to proto, že jsi tak krásná“. Eun-yeong uvěří, že právě proto byla znásilněna a začne ničit svou krásu. Navíc je tu další muž, který ji sleduje.

Zajímavé na filmu debutujícího režiséra Jeon Jae-honga je hlavně to, že Jeon je označován za oblíbence Kim Ki-duka, který dokonce napsal celý scénář ke Krásce. Film má být přesně v duchu kimovi poetiky plný extrémních podivností, vášně a sexu. Těšit se můžeme na dialogy typu "Neznásilnil jsem ji, její krása znásilnila mě". Kim ho už viděl a je prý dobrý. Film byl nedávno uveden na Berlinale. Určitě vás zajímá, kdo bude titulní krásku hrát. Je to u nás méně známá Cha Soo-yeon, která se objevila doteď pouze ve filmu For eternal Hearts.

Smile Babo
Premiéra 14. 2. 2008

Jediný únorový film, u kterého jsem nenašel pořádnou synopsi, ale jenom pár vět s nástinem děje. O co tedy jde? Daehan a Mingook jsou nejlepší kamarádi, ale s jejich inteligencí je to horší. Daehan je romantik, který sní o svatbě s Jieun, kamarádkou z dětství. Film dostane grády, když si to Daehan namíří na nedalekou vojenskou základnu. To všechno jen proto, že Jieun bezmyšlenkovitě plácla, že muž není skutečným mužem, pokud nebyl na vojně. Film bez jediného slavného jména dopadl přesně podle očekávání. Nepřišlo ani sto tisíc diváků, což desetkrát míň než na režisérův první film Mr. Socrates.

The Chaser
Premiéra 14. 2. 2008

Bývalý policajt, nyní pasák Jung-ho je naštvaný, protože jeho děvčata zmizela, aniž by vyrovnala své dluhy. Jedné noci mu zavolá zákazník a pošle k němu Mi-jin. Jung-ho si náhle uvědomí, že číslo zákazníka je stejné s číslem u poslední zmizelé dívky. Je mu to podezřelé a vydá se ji hledat. Během hledání poškodí auto ve slepé uličce. Když si všimne krve na řidičově tričku, dojde mu, že ten muž, Young-min, je ten podezřelý. Po velké honičce ho dopadne. After an intense chase, Jung-ho catches Young-min. Ale protože je Jung-ho považován za policajta, jsou oba odvezeni na policejní stanici. Tam se muž bez obalu přizná, že zabil zmizelou ženu a že poslední dívka, Mi-jin je možná ještě na živu. Zatímco všechny policejní složky hledají mrtvolu, Jung-ho je jediný, kdo věří, že je Mi-jin ještě žije. Do propuštění bez zatykače zadrženého sériového vraha zbývá dvanáct hodin a Jung-ho začíná svůj hon za Mi-jin, uvězněnou na neznámém místě.

Tomuto filmu se investoři vyhýbali jako čert kříži v obavách ze začínajícího režiséra a námětu o sériovém vrahovi. Teď si ovšem mohou rvát vlasy na hlavě, protože The Chaser je překvapivým hitem, má na dosah tři miliony diváků a na Berlínském festivalu se prodal do Francie, Belgie, Nizozemí, Lucemburska, Řecka a do Hong Kongu. Po sportovním Forever the moment je tu druhý hit roku a opět překvapivý. Házenkářskému dramatu také nikdo nevěřil, protože sportovní filmy si moc dobře nevedou a v tomto navíc hrály výhradně ženy.

Boxoffice okénko

Na závěr přehled tržeb. Když jsem minule tipoval tržby u Devil´s game, tak jsem se docela seknul. Částečně za to mohou i oslavy nového lunárního roku, díky kterým měly filmy v tento týden větší tržby než v premiérový týden, což je jindy věc naprosto nevídaná. Ďáblova hra se zastavila těsně před metou jeden a půl milionu diváků, což je slušný úspěch. Souboj dvou retro filmů vyhrál způsobem KO Once upon a time před Radio dayz. Zlodějský Once… lehce přesáhl jeden a půl milionu, komediální Radio si připsalo slabých dvě stě tisíc. Lednový Superman bohužel zklamal a s Jeon Ji-hyeon to doma nevypadá dobře. Půl milionu diváků je hodně málo. Snad se jí bude víc dařit v zámoří, kde se snaží prorazit.

Prorazí korejské hvězdy v Hollywoodu?

Autor: Vojta Pitra

Jang Dong-gun, Ha Jeong-woo, Song Hye-kyo jsou první korejští herci obsazení do hlavních rolí v amerických filmech. I další slavná jména korejského stříbrného plátna v současnosti pronikají do amerických filmů, včetně starých známých jako jsou Rain, Lee Byeong-Heon a Jeon Ji-hyeon. Ale proč by se měl Hollywood zajímat o korejské hvězdy? Podle analýzy Film Promotion Committee byly v Americe průměrné roční marketingové náklady na filmy v období let 2000 – 2005 okolo 31,6 miliard dolarů.

obr.: Ha Jeong-woo, dvakrát hrál pro Kim Ki-duka a natáčel i seriál v Praze.

V porovnání s Anglií (druhá v pořadí – 5,2 miliardy) a Japonskem (třetí – 4,6 miliardy), je americký trh přibližně šestkrát větší a je největším trhem na světě. Zvláště filmový průmysl zaznamenal dramatický rozvoj a ve filmech se objevil nespočet amerických herců. Proto se zdá, že není žádný důvod obsazovat korejské herce, které v zámoří prakticky nikdo nezná. Nicméně při výrobě filmů volí američtí producenti a velká filmová studia strategii mezinárodního marketingu velmi pečlivě. V letech 2000 až 2005 bylo mezi deseti největšími filmovými velmocemi (včetně Číny, která má zavedena omezení na zahraniční filmy) pouze dvě země, v níž podíl domácích filmů přesáhl 50% z celkového filmového průmyslu v zemi. Těmito zeměmi jsou Jižní Korea (9. největší trh) a Indie (10.). Následující Japonsko (41.3%), Francie (35.6%), Anglie (17.5%) a Itálie (24.7%), ukazují obrovský vliv amerického filmu na globálním filmový průmysl.

obr.: Rain, asijská hudební megastar ve filmu Speed Racer. Rain bude možná zpívat na úvodním ceremoniálu olympijských her v Pekingu.

Obzvláště v poslední době se hollywoodští producenti začínají zajímat o asijský trh, který velmi rychle roste. Známý japonský režisér Yoko Narahashi, který působí v zámoří, vysvětluje: "V současnosti v Hollywoodu dramaticky stoupá poptávka po asijských hercích. Další a další asijští herci jsou obsazování do rolí, které v minulosti obsazovali bělošští herci. Proto je právě teď nejlepší doba pro asijské herce, aby přicházeli do Hollywoodu“, uvedl režisér v říjnu loňského roku na Mezinárodním filmovém festivalu v Pusanu.

obr.: Never forever, korejsko americký nezávislý film.

Ve snaze zajistit si vliv na mezinárodním trhu, používají hollywoodští producenti dvě hlavní strategie. Obsadit asijskou nebo bělošskou filmovou hvězdu nebo natáčet film v dané zemi. Příkladem tohoto strategického obsazování jsou filmy jako Mission Impossible, které se natáčel v mnoha zemích včetně Číny a řady evropských zemí, nebo obsazování herců (hereček) jako je Gong Li (Miami Vice), Zhang Ziyi (Křižovatka smrti 2) a Don Juan Moreno y Jederique Jimenez (Šifra mistra Leonarda).První vlna obsazování asijských herců do amerických filmů proběhla v sedmdesátých letech, Japonci, v osmdesátých a devadesátých letech následování Číňany. Nyní se tento trend přesouvá na korejské herce, jak se korejská vlna šíří celou Asií. Korejský herec v Hollywood, John Cho, který hraje ve filmu "West 32nd" k tomu říká "Producenti upřednostňují populární asijské hvězdy, které ani neumějí pořádně anglicky, před asiaty amerického původu, kteří mají dokonalou angličtinu".

obr.: West 32nd, korejsko americká gangsterka.

Vzhledem k jazykovým limitům a strategickému zacilování na asijský trh obsazovali producenti asijské hvězdy úmyslně převážně do akčních filmů. Jako příklad mohou posloužit obsazení Raina do nového akčního filmu bratrů Wachovských Speed Racer (2008) a Lee Byeong-Heon do G. I. Joe (2009) od Stephena Sommerse. Oba filmy jsou výpravné komiksové adaptace. Bohužel těch, kteří by dokázali překročit tuto bariéru a zapsat se v Hollywoodu jako skutečný herec je velmi málo. Ze všech korejských herců se největší úspěch podařil Rainovi, jehož první zámořský film, Speed Racer, má rozpočet 300 milionů dollarů a je režírovaný autory Matrixu. Na druhou stranu v tom nelze vidět nic jiného, než že byl Rain obsazen za všechny ostatní asijské hvězdy a navíc pouze do vedlejší role. Andy Lau loni v rozhovoru pro My Daily Telegraph uvedl, "Hollywood nehraje fér s hongkongskými herci" vysvětluje své důvody, proč nikdy nezkoušel prorazit v Hollywoodu. Podobně ukázal své zklamání v roce 2005 v rozhovoru pro stejný magazín Jackie Chan, "Pořád jsem dostával nové nabídky, ale jediný žánr, který mi nabízeli, byl komediální akční filmy".

obr.: Jackie Chan se kření v americko německo irsko anglickém propadáku Cesta kolem světa za 80dní.

I největší čínská hvězda Jet Li musela při své debutu v zámoří (Smrtonosná zbraň 4) hrát padoucha. V podobném duchu se nesl i debut hongkongské hvězdy Chow Yun-Fata Střelci na útěku, kde počet přestřelek vysoce převyšoval počet scén, v níž Chow promluvil. Jang Dong-gun, Ha Jeong-woo a Song Hye-kyo si ale zvolili pro svůj debut jinou cestu. Výpravná akční fantasy Laundry worrier (právě se natáčí na Novém Zélandu) je cílena na mezinárodní trh a Jang Dong-gun v ní hraje ústřední postavu, což je pravý opak osudu, který potkal předchozí asijské hvězdy.

obr: Jang Dong-gun, jeden z nejpopulárnějších korejských herců.

Přestože tuto roli získal díky plánu producentů zabodovat na asijském trhu, je to velká šance ukázat se na mezinárodním poli, navíc v hlavní roli. Ha Jeong-wooův nezávislý film, "Never Forever" vzbudil velký zájem na největším světovém festivalu nezávislých filmů v americkém Sundance. Nyní přijímá nabídky od mnoha různých amerických producentů. Navíc je členem Americké herecké asociace.

obr.: Song Hye-kyo, naposledy hrála v úspěšném historickém filmu o osudech legendární korejské kiseag Hwang Yin-yi.

Song Hye-kyo právě natáčí svůj první film v Hollywoodu, jedná se nízkorozpočtový nezávislý film Fetish. Mohla podepsat smlouvu s velkou agenturou a hrát v amerických filmech cílených na asijský trh. Místo toho si zvolila cestu hraní v nezávislých filmech, odmítaje tak cestičku vyšlapanou jejími asijskými předchůdci.

obr.: Lee Byeong-Heon, hrál v japonském hitu Hero, dotočil ve Francii I Come with the Rain a chystá se na americký film G.I. Joe.

Originální text na hancinema.net.

Dodatek: další korejskou hvězdou, která zkouší prorazit je populární Jeon Ji-hyun, která se právě vrátila z natáčení americké předělávky klasického japonského anime Blood: last vampire. Jde o anglický mluvený film, produkovaný za hong kongské peníze a natočený francozským režisérem. Kvůli natáčení filmu v zámoří (Blood se točil v Argentině) jí teď možná budeme znát jako Giannu Jun. Toto jméno si zvolila jako svůj pseudonym pro americký trh. Moc se mi to jméno nelíbí. Už je pod tímhle jménem i na imdb.

obr.: Ji-hyun Jeon hrála hlavní roli v korejsko hongkongském filmu Daisy, odehrávajícím se v Nizozemí.

Korejská historie ve filmech

Autor: Vojta Pitra

Abyste nemuseli číst dlouhou jihokorejskou historii (najdete ji na tady na blogu nebo na Vojtových stránkách), stačí se podívat na pár filmů a můžete si udělat aspoň minimální představu. Tady je stručný přehled filmů o korejské historii, řazeno chronologicky. Určitě jsem na nějaké filmy zapomněl, ale snad ne žádný zásadní.

V rozmezí let 600 a 1045 se odehrává film Saulabi (což je výraz pro něco jako samuraj), akční romantika v kulisách království Päkče. V 7. století se odehrává Hwangsanbul vyprávějící o válce mezi Päkče a Sillou. Do konce království Sjednocená Silla v roce 924 je situované krásné fantasy The Restless. Další akční fantasy Shadowless Sword popisuje království Parhä čelící nájezdům Kitánů jen o dva roky po Restless.

Do 14. století je zasazena další fantasy, ale už nám pomalu docházejí, Flying warriors. Události roku 1375 vypráví úžasný historický nářez Musa, který u nás vyšel na DVD. V rozmezí let 1494 – 1506 (dynastie Čoson) se odehrává příběh jednoho z nejúspěšnějších korejských filmů vůbec King and clown. O životě nejslavnější „kiseang“ Hwang Jin Yi (něco jako gejša) je stejnojmenný film, jež teprve nedávno opustil plátna kin.

O životě slavného admirála I Sun-sina (1545 – 1598) vypráví televizní seriál Immortal Admiral Yi Sun-shin. V 17. století se odehrává další úžasný historický film Sword in the moon. Lásku školáka píšícího erotické příběhy ke králově ženě líčí film Forbidden Quest. Ikonu korejské historie a její love story vypráví film pojmenovaný stejně jako hlavní postava Chunhyang. Do druhé poloviny 18. století je zasazena korejská verze Nebezpečných známostí - Untold scandal.

V roce 1808 se odehrává vynikající detektivka Blood Rain. Životopis geniálního korejského malíře Jang Seung-up popisuje film Strokes of fire s Choi Min-sikem v hlavní roli situovaný do roku 1850. O první korejské pilotce za druhé světové války je film Blue swallow. Dalším leteckým filmem ze stejné doby je With a blue sky. Těžká 30. léta 19. století popisuje film The General's Son. O korejské válce vznikly dva úžasné a úspěšné filmy, velkovýpravná Pouta války a Welcome to Dongmakgol vyprávějící o setkání vojáků znepřátelených armád v jedné zvláštní vesničce. Další veleúspěšný film o události z korejské historie je Silmido, vyprávějící o jihokorejské odvetě za pokus o vraždu prezidenta Jižní Koreje. Studentské nepokoje roku 1969 okrajově popisuje romance Once in a summer.


Že historie táhne, dokládá náš poslední film v tomto výčtu a to 18. May vyprávějící o povstání v Kwandgžu 18. května 1980. Jde o jeden z nejúspěšnějších korejských filmů tohoto roku, který je stále ještě v kinech.

Hříšní lidé města Chongno

Autor: Michal Vodrážka

Korea – třicátá léta minulého století. Období japonské nadvlády nad poloostrovem.

Město Chongno je posledním místem, kde ještě vládnou lokální korejské gangy. Zbytku země již pevně a nekompromisně kraluje yakuza, která si samozřejmě brousí zuby i na poslední výspu „jihokorejské kriminality“. Poslední nadějí „národovecky“ naladěných korejských gangsterů se tak stává sirotek Kim Doohan vydělávající si na živobytí úklidem místního kinematografu - základny korejského podsvětí ve městě. Jeho výjimečné bojové schopnosti nezůstanou zoufalým pohlavárům utajeny nadlouho.

Tenhle postarší kousek mě opravdu pobavil. Jmenuje se Janggunui Adeul - General's Son a v roce 1990 ho natočil režisér Im Kwon-taek. Film je vlastně jakýmsi prapředkem v dnešní době v Koreji tak populárních gangsterek. Můžete si tak vychutnat opravdovou korejskou kinematografii ještě před tím, než ji ovlivnili Tarantino a Matrix bratří Wachowských.

A nejen to. Také vaše bránice dostane, co proto, i když často jde o kouzlo nechtěného. Některé hlášky a postavičky vás totiž opravdu srazí do kolen.

Tak třeba hlavní hrdina Doohan:

Though I'm an illiterate, and all I got is two balls, but, I got guts and strength. My friends, please support me! (že by Topolánkův vzor?!)

Drsňák “Dual-knife Musashi”: Wanna die?

Taky mě rozesmála místní YMCA - jeden z nejmocnějších gangů ve městě. A konečně rozhovor mezi mužem, který přišel vyzvednout svojí přítelkyni zaměstnanou v místním bordelu jako “společnice”:

Žena: “Your wife? You dare call me your wife? No wife will work in here.You have no right to call me your wife.”

Muž: “You've driven me to indulge in Schopenhauer's pessimism.”

Žena: “Schopenhauer? So, you're a Tokyo University graduate asshole! Don't lecture me goddamn philosophy! Decartes, Kant, Schopenhauer, Goethe, Nietzsche? Daydreaming in metaphysical thoughts, you pale faced intellectuals should drop dead!”

Krev, zástupy gangsterů a pomsta – „dvakrát, prosím!“

Autor: Michal Vodrážka

Slavná Park Chan-wookova trilogie o pomstě není, alespoň co se zvoleného tématu týče, na korejské a poslední dobou také světové poměry ničím výjimečná. Právě naopak. Někdy mi přijde, že nepočítám-li génia-samouka Kim Ki-duka, který svou tvorbou ze současné jihokorejské produkce výrazně vyčuhuje, točí se v Jižní Koreji jen dva filmové žánry. Buďto nasládlé romantické komedie, nebo krvavé gangsterské filmy, v nichž jde jistému nejmenovanému hlavnímu hrdinovi o zmasakrování jistého odporného mafiána chráněného x-hlavým stádem jeho ochranky. Dnes bude řeč o dvou filmech z kategorie, v niž místo slz prýští potoky krve.

Jak již napovídá nadpis, oba filmy mají leccos společné. V obou jsou hlavní hrdinové gangsteři, oba se mohou pyšnit velice kvalitním zpracováním a u obou dotváří atmosféru opravdu povedené soundtracky. Na druhou stranu, kvalita scénáře ani v jednom z případů nedosahuje laťky nastavené filmem Old Boy. Ten se ale pohybuje na úplném vrcholu podobně laděné kinematografie a jen obtížně hledá konkurenty i při srovnání s americkou či jinou filmovou produkcí.

Soo

Prvním filmem, o němž bude řeč je Soo - čerstvá novinka z letošního roku. Raději předem upozorňuji, že jestli špatně snášíte klišé a u televize či v kině hledáte především originalitu, není pro vás tenhle film tím pravým ořechovým.

Taesoo – hlavní hrdina, je chladnokrevný vrah, jemuž se po dvaceti letech konečně podařilo vypátrat svého bratra - dvojče Taejina, kterého viděl naposledy v dětství. Na vytouženém setkání po letech odloučení ale Taejina zastřelí ještě dříve, než se dvojčata stačí poprvé obejmout a uronit slzu.

Musíte pochopit, že Taesooa takhle „nepříjemnost“ opravdu naštve!

Aby přišel na kloub tomu, kdo a proč sprovodil ze světa jeho bratříčka a náležitě mu „nezbednost“ oplatil, rozhodne se Taesoo „ukrást“ identitu svého zabitého bratra. Taejin se totiž živil jako policista.

Akční scény jsou natočené velmi kvalitně a v poctivém korejském stylu, rozuměj: hodně kovových baseballek, nožů a brutality. Taesoo - zjevně expert na oddělování orgánů od těl jejich původních majitelů, stihne během filmu jednomu z protivníků utrhnout ucho zatímco dalšího efektně připraví o zrak. Lákavé, nepřijde vám? Že by režisér odkazoval na tarantinovského Kill Billa? Možná.

Nejvíc mě však pobavily opravdu vypiplané charaktery některých postav. Skvělý je například otec hlavního zlouna - slepý a na drogách závislý harmonikář, kterého synáček s oblibou „nastřeluje“, aby si pak mohl se sjetým taťkou zazpívat za doprovodu jeho harmoniky. Opravdu povedené! Na druhou stranu, scénář místy upadá do průměru, a finále je až absurdně protahované do nekonečna – tolik zvratů snad nevydržel ani terminátor.

Bittersweet life - Dalkomhan insaeng

O něco starší film z roku 2005 natočil ho režisér Kim Jee-woon, který na sebe upozornil především hororem A Tale of Two Sisters. Pokud jste ho ještě neviděli a jste milovníkem tohoto žánru, rozhodně neváhejte!

„Hořko-sladký život“ vypráví příběh muže jménem Sunwoo celou svou bytostí oddaného zaměstnance jistého pana Kanga.

Sunwoo se panu Kangovi stará o bezproblémový provoz luxusního nočního klubu. Pro jeho loajalitu si ho Kang vyvolí pro splnění speciálního úkolu. Sunwoo má zjistit, zda mistra čirou náhodou nepodvádí jeho mladičká přítelkyně. A pokud se (opět náhodou) prokáže, že se Kang obával oprávněně, vyplývají z toho pro Sunwooa ještě dva dodatečné podúkoly. Oba záletníky, jak mladou přítelkyni, tak milence, zlikvidovat. Sunwoo si ale celou situaci náramně zkomplikuje! Při setkání s mladou dívkou ho místo Área, boha války, zasáhne Amorův šíp.

Výborně natočený film s dobrými dialogy a zápletkou, se mi opravdu líbil.

Jaro, léto, podzim, zima a opět jaro Bom yeoreum gaeul gyeoul geurigo bom

Jaro, léto, podzim, zima a zase jaro, jak zní český překlad jihokorejského Bom yeoreum gaeul gyeoul geurigo bom, je „proklatě dobrým“ filmem a dnes již "kimkidukovskou klasikou" o životě a smrti a neustálém a nezvratném koloběhu lidské existence.

Kim Ki-duk – mistr minimalismu a poetiky

Hlavní postavy, jejich osudy i celý děj vámi prochází stejně rytmicky, jako pravidelné údery buddhistického modlitebního bubínku. Každé zašustění listu, každý odraz slunce od vodní hladiny, každý nádech či pohled, zkrátka vše, co se ve filmu děje má svůj řád, své místo. Náhoda jakoby ve filmu přestala existovat a na to my, ateističtí Evropané obklopení racionálnem a realitou, nejsme připravení.

Právě proto evropskému divákovi chvíli trvá, než pochopí, že tempo filmu není příliš pomalé (rychlé příběhy jsou zbrklé a často vedou k tragickým koncům), a že pohled na umučené zvíře nebo mrtvého člověka nemusí být jen truchlivý. Smrt totiž neznamená jen konec. Každý konec, smrt nevyjímaje, v sobě obsahuje počátek něčeho nového. Takový je koloběh života a takové jsou i události odehrávající se v malé svatyni volně plovoucí po jezeře ztraceném kdesi mezi rozeklanými hřebeny jihokorejských hor, jejímiž jedinými obyvateli jsou buddhistický mnich a dítě – učeň.

Na jejich jménech či identitách nezáleží – připlouvají a odplouvají společně s vodou valící se proudech vodopádů z hor dolů do údolí, a až se naplní jejich čas, vystoupají k nebesům stejně jako pára onoho kdysi mocného proudy, který chtěl rvát kameny a vyvracet stromy. Zatímco lidé přicházejí a odcházejí, osudy zůstávají. Je stejně nevyhnutelné, že s každým jarem přijdou teplé sluneční paprsky a že podzim zezlátne, jako že z dítěte, dosud nechápajícího svou pozici a z ní vycházející vztahy s druhými, vyroste mladý muž toužící po lásce více, než po klidu meditace.

Ale také jeho, stejně jako každého z nás, jednou dostihne podzim!

Láska k moudrosti

Ačkoliv se jistě najdou lidé, které bude film nudit, dovolím si tvrdit, že se jen velmi obtížně najdou tací, jež o filmu řeknu, že je hloupý. Otázek k zamyšlení a filosofických témat vložil do svého díla Kim ki-duk celou řadu. Některé vystupují naléhavě, jiné se pospojované z mnoha letmých náznaků skrývají kdesi za oponou čekajíce, až budou objeveny. Je jen na divácích jestli se je vypraví hledat.

Hlavní devizou Kima je, že žádnému z diváků nic nenutí. Neříká, teď plačte a teď se zase usmívejte. Jaro, léto, podzim, zima a zase jaro tak de facto není filmem, ale dokumentem nebo ještě lépe téměř němou (ve filmu je, stejně jako například v autorově dalším filmu Seom (Ostrov), dialogů naprosté minimum) lyrickou větou zprostředkovávající svým posluchačům, ať již jsou z jakéhokoliv kulturního prostředí, jedinečné spirituální setkání s buddhistickým způsobem nahlížení na svět.


Pár nezbytností na závěr - International Movie Database (hodnocení 8,1 z 10)

Režie: Kim Ki-duk
Obsazení: Yeong-su Oh, Ki-duk Kim ,Young-min Kim, Jae-kyeong Seo