Naše země, Dokdo

Autor: Michal Utikal

Po vznesení nároku na ostrovy Senkaku[1] a ruské Kurilské ostrovy si Japonsko brousí zuby na jihokorejský ostrůvek Dokdo (독도) ležící 87.4km jihovýchodně od nejbližšího spřáteleného ostrova Ulleungdo (울릉도). Když v roce 1952 korejský prezident Li Syn-man nakreslil linku poválečných rozdělení vod, zahrnul tento malý ostrůvek o rozloze 187,450m² (ne)oprávněně ke korejské straně a nyní o skutečném vlastníkovi probíhají četné diskuze.

Po zařazení tohoto ostrova do japonských středoškolských učebnic, jakožto výsostného území Japonska pod názvem Takeshima, se vzedmula vlna odporu. Mohli bychom namítnout, že zařazení učiva o sporu zákonem nerozhodnutém, nejenom že není korektní vůči dětem, ale jde o mezinárodní provokaci s cílem přivést tento problém až před mezinárodní arbitáž, kde by možný výsledek díky politické převaze, zřejmě hovořil ve prospěch Japonska. Takovéto řešení tedy z jihokorejské strany je tím nejméně vhodným. V ideálním případě by měla převládat snaha vyhnout se mezinárodní pozornosti, jenže to je problém. Korejci jsou patřičně temperamentní a podobné nařčení si nenechají líbit. Mluví se tu o obraně se zbraní v ruce, což by bylo z korejské strany značným hrdinstvím, vezmeme-li v úvahu Japonsko se svou druhou největší ekonomikou na světě a hrubým domácím produktem na hlavu přesahujícím korejský téměř 3.5 násobně.

Zdá se, že nás po kauze 'Šíleného hovězího' čekají podobné protesty za záchranu malého ostrůvku. Své polínko do ohně si přiložila i americká Board on Geographic Names (BGN), když ve svých záznamech změnila vlastníka z původní Korejské republiky na území bez vlastníka. Jenže to bylo vzápětí, po telefonátu vysoce postaveného člena jihokorejské vlády a osobním přičinění George Bushe, změněno zpět na původní hodnotu. Amerika si i nadále udržuje neutrální postoj a mezinárodní souboj o pár kamenů, tak stále nemá jasného vítěze a v zásadě potenciální vlastnictví mnoho výhod nepřináší, snad kromě dosud řádně neprozkoumaných možností těžby zemního plynu.

Bitva se strhla i mezi světovými lingvisty o to, kdo dokáže věrohodněji přeložit konkrétní historické záznamy, a tím přiklonit misku vah na svou stranu. Navíc roli hraje i vynikající zrak. Zatímco je možné při příznivém počasí Dokdo z nejbližšího korejského ostrova Ulleungdo zahlédnout , o druhé straně to stejné neplatí. Japonská strana se hájí tím, že první kdo na ostrov dopravoval Korejce byly japonští rybáři, protože v té době neměli dostatečně kvalitní plavidla a navíc k potenciálnímu zabrání ostrova došlo již před začátkem okupace.

Pokud by opravdu došlo na mezinárodní arbitráž a vezmeme-li v potaz výsledek podobného sporu o podobný ostrov v Asijském regionu, zásadní roli bude hrát, kdo o ostrov lépe pečuje. Jisté je, že před japonskou okupací ostrov Korejci využíván nebyl. Během ní jej pak navštěvovali japonští rybáři a v součastnosti je „obsazen“ dvojčlennou korejskou posádkou.

Nyní přispěchal na pomoc se svojí kampaní i největší korejský internetový vyhledávací systém Naver.com, který ve své branži snadno převálcuje Google.com, a to drtivým 76% podílem na trhu. Vidíte, na všem se dá vydělat, nevím jak vy, ale já si alespoň jednu z těch knížek hned poběžím koupit, byť o jejich nestrannosti se dá pochybovat.

Ref. pro více informací srov. http://dokdo-or-takeshima.blogspot.com/

Dok-do uri dang!

Autor: (Michal Vodrážka)

Martinův příspěvek s mapami mě rozesmál, ačkoliv to neměl v plánu. Můžeme se díky němu seznámit se dvěma opravdu zásadními záležitostmi trápícími každého správného Korejce.

Podíváte-li se pozorně na první klasickou mapu Korejského poloostrova, určitě si všimnete masivního nápisu We love Dokdo, vysvětlivek a fotek zdánlivě nedůležitých ostrůvků Dok-do ležících v moři označeném jako East sea (Východní moře).

Proč je tenhle malinkatý kousíček země pro Korejce natolik důležitý, že mu věnují takovou část mapy (vždyť, kdyby tam všechny ty obrázky nebyly, mohla by mapa zahrnovat i podstatnou část Japonska)?

Zkrátka a jasně - právě proto.

Japonsko se na mapu Korejského poloostrova prostě nesmí vejít! Jednou z hlavních příčin je vleklý mezinárodní spor mezi Jižní Koreou a Japonskem právě o ostrůvky Dok-do a zároveň i Východní moře, v němž „skály“ leží.

Japonské nebo východní – nenávist až za hrob I.

Korejce k smrti rozčiluje, že moře rozkládající se na východ od poloostrova je na mapách a podle mezinárodních organizací označováno jako Japonské. Tvrdí, že podle evropských historických map se dříve nazývalo Východní - Korejské - Cheoson moře, a že název byl změněn až v době, kdy byla Korea japonskou kolonií a nemohla původní název ubránit. Japonci zase kontrují, že východních moří už znají světové mapy hned několik (např. Balt), a proto by další Východní moře bylo jen zavádějící. Navíc poukazují na jiné historické mapy z 19. stol, tedy z doby, kdy byla Korea ještě nezávislá, v nichž je moře označené jako Japonské.

Dok-do nebo Takeshima - nenávist až za hrob II.

Dok-do - Takeshima jsou dva skalnaté útesy ležící přibližně na půl cesty mezi Korejským poloostrovem a Japonskem. Spor se v tomto případě netočí jen kolem názvu; obě země se přou zejména o tzv. výlučnou ekonomickou zónu. Jinými slovy: znesvářeným kohoutům jde o dvousetkilometrový výsek moře, které Dok-do obklopuje. Tato lokalita je totiž jak ekonomicky, tak politicky nesmírně důležitá (žije v ní spousta ryb, chobotnic a řas, které se nemohou dočkat až je někdo vyloví a sní, a zřejmě tam jsou i ložiska zemního plynu).

V současnosti ostrovy patří Jižní Koreji. Tomu odpovídá i národnostní složení místních obyvatel. Oba dva stálí obyvatelé – manželský pár, jsou Korejci. Jejich bezpečnost chrání 37 policistů (jestli je nějaká situace, ve které bych se nikdy nechtěl ocitnout, tak je to tahle, pozn. Martin) Vyčerpávající popis historie sporů i argumentů najdete např. na Wikipedii - tady a tady.

Dok-do je naše!

O tom ale tenhle článek není. Legrační na celé záležitosti je vypjatě nacionalistický přístup korejské vlády, médií a jimi zpracovávaných Korejců. Tak trochu to připomíná předvolební hádky o vyhnání Němců, nebo o vepříně v Letech. Heslo „Dok-do uri dang!“, „Dok-do je naše!“ najdete na nejneuvěřitelnějších místech:

na „sushi Dokodo“, jehož zakoupením přispějete na „výzkum ostrůvků“,

na plavkách,

na kalhotkách,

nebo na pražské Kampě.

Korejci se kvůli Dok-do bodali noži

a upalovali.

S indoktrinací je třeba začít brzo, mně se dostaly do rukou sešity pro prvňáčky s Dok-do na obalu. Bohužel jsem si je tehdy nevyfotil. Není se pak co divit, že už i školáci mají jasno.

Na "naléhavé"obrázky malých korejčat z hodin výtvarné výchovy na téma „Dok-do“ nebo „nenávidím Japonsko“ narazíte například u vchodu do metra.

Čí si říkal že je Dok-do?

Tahle mě zvlášť pobavila! Severokorejci nepotřebují jaderné zbraně, stačí jim Baektusan.

A jedna poznámka na konec: Dok-do a Východní moře je jedna z mála problematik, na nichž se obě Koreje bez problémů shodnou.