Dok-do uri dang!

Autor: (Michal Vodrážka)

Martinův příspěvek s mapami mě rozesmál, ačkoliv to neměl v plánu. Můžeme se díky němu seznámit se dvěma opravdu zásadními záležitostmi trápícími každého správného Korejce.

Podíváte-li se pozorně na první klasickou mapu Korejského poloostrova, určitě si všimnete masivního nápisu We love Dokdo, vysvětlivek a fotek zdánlivě nedůležitých ostrůvků Dok-do ležících v moři označeném jako East sea (Východní moře).

Proč je tenhle malinkatý kousíček země pro Korejce natolik důležitý, že mu věnují takovou část mapy (vždyť, kdyby tam všechny ty obrázky nebyly, mohla by mapa zahrnovat i podstatnou část Japonska)?

Zkrátka a jasně - právě proto.

Japonsko se na mapu Korejského poloostrova prostě nesmí vejít! Jednou z hlavních příčin je vleklý mezinárodní spor mezi Jižní Koreou a Japonskem právě o ostrůvky Dok-do a zároveň i Východní moře, v němž „skály“ leží.

Japonské nebo východní – nenávist až za hrob I.

Korejce k smrti rozčiluje, že moře rozkládající se na východ od poloostrova je na mapách a podle mezinárodních organizací označováno jako Japonské. Tvrdí, že podle evropských historických map se dříve nazývalo Východní - Korejské - Cheoson moře, a že název byl změněn až v době, kdy byla Korea japonskou kolonií a nemohla původní název ubránit. Japonci zase kontrují, že východních moří už znají světové mapy hned několik (např. Balt), a proto by další Východní moře bylo jen zavádějící. Navíc poukazují na jiné historické mapy z 19. stol, tedy z doby, kdy byla Korea ještě nezávislá, v nichž je moře označené jako Japonské.

Dok-do nebo Takeshima - nenávist až za hrob II.

Dok-do - Takeshima jsou dva skalnaté útesy ležící přibližně na půl cesty mezi Korejským poloostrovem a Japonskem. Spor se v tomto případě netočí jen kolem názvu; obě země se přou zejména o tzv. výlučnou ekonomickou zónu. Jinými slovy: znesvářeným kohoutům jde o dvousetkilometrový výsek moře, které Dok-do obklopuje. Tato lokalita je totiž jak ekonomicky, tak politicky nesmírně důležitá (žije v ní spousta ryb, chobotnic a řas, které se nemohou dočkat až je někdo vyloví a sní, a zřejmě tam jsou i ložiska zemního plynu).

V současnosti ostrovy patří Jižní Koreji. Tomu odpovídá i národnostní složení místních obyvatel. Oba dva stálí obyvatelé – manželský pár, jsou Korejci. Jejich bezpečnost chrání 37 policistů (jestli je nějaká situace, ve které bych se nikdy nechtěl ocitnout, tak je to tahle, pozn. Martin) Vyčerpávající popis historie sporů i argumentů najdete např. na Wikipedii - tady a tady.

Dok-do je naše!

O tom ale tenhle článek není. Legrační na celé záležitosti je vypjatě nacionalistický přístup korejské vlády, médií a jimi zpracovávaných Korejců. Tak trochu to připomíná předvolební hádky o vyhnání Němců, nebo o vepříně v Letech. Heslo „Dok-do uri dang!“, „Dok-do je naše!“ najdete na nejneuvěřitelnějších místech:

na „sushi Dokodo“, jehož zakoupením přispějete na „výzkum ostrůvků“,

na plavkách,

na kalhotkách,

nebo na pražské Kampě.

Korejci se kvůli Dok-do bodali noži

a upalovali.

S indoktrinací je třeba začít brzo, mně se dostaly do rukou sešity pro prvňáčky s Dok-do na obalu. Bohužel jsem si je tehdy nevyfotil. Není se pak co divit, že už i školáci mají jasno.

Na "naléhavé"obrázky malých korejčat z hodin výtvarné výchovy na téma „Dok-do“ nebo „nenávidím Japonsko“ narazíte například u vchodu do metra.

Čí si říkal že je Dok-do?

Tahle mě zvlášť pobavila! Severokorejci nepotřebují jaderné zbraně, stačí jim Baektusan.

A jedna poznámka na konec: Dok-do a Východní moře je jedna z mála problematik, na nichž se obě Koreje bez problémů shodnou.