Ryugyong Hotel - severokorejská babylonská věž

Jestli je na Korejském poloostrově něco, co se opravdu nedá přehlédnout, je to „hotel“ Ryugyong. Podle plánů společnosti Baekdu Mountain Architects & Engineers, která s konstrukcí železobetonového monstra v roce 1987 začala, se měla stavba se svými 360 tisící čtverečních metrů, 105 podlažími a 330 metry stát nejvyšším hotelem světa a monumentem prezentujícím sílu Korejské lidově demokratické republiky.


Večeře na střeše světa

Ryugyong Hotel nebo také Ryu-Gyong Hotel či Yu-Kyung Hotel, jak znějí další názvy budovy, tvoří tři křídla. Po jejich spojení ve stometrové výšce stoupá monstrum dál až ke společnému 40 metrů vysokému kruhovému vrcholu. Ten v sobě ukrývá osm otáčejících se podlaží a nad nimi ještě šest pater statických. Jeřáb, který je dobře viditelný ze všech stran, slouží jako pevný kotevní bod celé stavby a brání tak jejímu zhroucení. Jednoduché a účinné řešení tehdy obdivovali architekti z celého světa.


Správou hotelu, jež se ocitl na severokorejských poštovních známkách a mapách ještě dříve, než byla dokončena základní pyramida, režim pověřil firmu Ryugyong Hotel Investment and Management Co. Její hlavním úkolem se stalo shánění zahraničních investorů, kteří by do monumentální stavby napumpovali pro KLRD tak drahocenné devizové prostředky. Mluvilo se o 230 milionech dolarů a vyjednavači na oplátku garantovali investorům možnost provozovat soukromá kasina, noční kluby či jednu ze sedmi superluxusních rotujících restaurací. V psoudokomunistickém nebo spíš dynastickém totalitnímu režimu neslýchaná věc.

Hotel za dvě procenta

Pompézní otevření všech 3000 pokojů bylo naplánováno na Světový festival mládeže s studentstva v červnu 1992. Časový harmonogram se ale rychle rozpadl na cáry. Stavba se neustále protahovala, prodražovala a objevovaly se další a další konstrukční problémy – když šla elektřina, nebyl beton, když nešla elektřina, beton sice byl, ale tak nekvalitní, že hrozilo zřícení. Náklady tak brzy vyšplhaly na úctyhodných 750 milionů dolarů - zhruba dvě procenta(!) severokorejského HDP.

Hřebíčkem do rakve hotelu se mimo vrcholícího hladomoru stal permanentní nedostatek elektrické energie. Je proto úsměvné, že severokorejské špičky světu rádi prezentují fotografie sice nedostaveného, zato krásně osvíceného hotelu. Naštěstí jde jen o fotomontáž.

Babylonská vež nebo bílý slon

Dnes je Ryugyong Hotel jen obludnou dominantou Pyongyangu a pomníkem lidské hamižnosti (podle dohadů měla být budova odpovědí na hotel postavený jihokorejskou firmou v Singapuru), někdy je také označován za největšího bílého slona světa.


Dokončena zůstala jen holá stavba, žádná okna, žádné vnitřní vybavení, mimo betonu nic jiného. KLDR se sice stále snaží přilákat zahraniční investory, ale, světe div se, zástupy se nehrnou.


Update (Michal via e-mail): Ještě jsem žil v Pyongyangu, když hotel začali stavět. Jako dítě jsem měl rád Star Wars, a ta stavba mi tvarem vždycky připomínala imperiální křižníky. Možná to tak Kim chtěl, je přece filmový fanda.