Pohled z druhé strany

Autor: Lee Jaehoon

Na podzim jsem náhodou potkal Martinův protějšek - korejského studenta ze Sungkyunkwan university, který je na výměně v Brně. Napadlo mě, že by bylo zajímavé porovnat jeho a Martinovy zkušenosti, a poprosil jsem ho, aby nám o svých dojmech z Brna napsal. (Michal Vodrážka)

Pohoda na Masarykově univerzitě

Atmosféra na MU je zcela odlišná od té na mojí škole. Důvodem je rozdílný hodnotící systém na MU a Sungkyunkwan university (SKKU). Na SKKU se hodnotí pořadí studenta v porovnání s ostatními studenty, je to relativní hodnotící systém. Většinou je to tak, že jen 30% nejlepších studentů dostane A+ nebo A, dalších 40% pak B+ a B, a zbytek pak C, D, E nebo F jako fail - nedostatečně. Takže je to tak, že každý z mých spolužáků je mým konkurentem. Abych dosáhl co nejlepší známky, musím porazit ostatní, včetně mých dobrých kamarádů, a proto je atmosféra ve škole napjatá, plná rivality a trochu nepřátelská. Také je nepříjemné prosit kolegy o okopírování jejich poznámek.

Obr. Sungkyunkwan university



Naopak na MU je hodnocení založeno na dosažených bodech, a hodnotí se absolutně. Atmosféra ve škole je přátelská a všichni studenti ochotně spolupracují. Bez problémů mi půjčí poznámky z přednášek, které jsem prošvihl. Tedy, na rozdíl od SKKU, na MU můžou být všichni vítězi a získat dobrou známku.

Aby člověk získal v Koreji dobrou práci, musí mít lepší průměr než ostatní studující, nejlépe po celou dobu studia. Minimum je průměr vyšší než B+. Proto se nejen studenti SKKU, ale všichni ostatní studující Korejci, tolik věnují studiu a berou ho opravdu vážně, tak jako já teď na MU. Většina evropských studentů se ale spíše zajímá o to, aby vůbec prolezli, a je jim jedno, jestli dostanou za 1, 2 nebo 3.

Přestože mi spolužáci na MU říkali že známky, které obdrží během studia, budou hrát důležitou roli při hledání práce v budoucnu, zdá se, že pro ně nemají takový význam jako pro mě, a také mi přijde, že se neučí tolik a tak intenzivně, jako Korejci, kteří během semestru tráví všechen svůj čas učením, spíše než zábavou nebo koníčky…

Proto se mi na MU tolik líbilo a rozhodl jsem se zůstat ještě jeden semestr, i když jsem se původně měl po jednom semestru vrátit do Koreje.

Obr. Masarykova univerzita


Zvyky

Největším kulturním šokem pro mě bylo určitě všudypřítomné smrkání, a to dokonce i na přednášce nebo u jídla. U nás doma je opravdu sprosté a neslušné smrkat na veřejnosti, když už člověk musí, tak spíše popotáhne nosem, ale teď už si užívám smrkání jako rodilý Evropan. Trochu se ale bojím, že to nevědomky udělám i někde v Koreji.

Mlaskání a srkání u jídla je v Koreji normální, vlastně tak dáváme najevo, že nám jídlo chutná. Zezačátku jsem nevěděl, že je to v Čechách jinak, ale později jsem začal jíst potichu, a to i když jsem jedl jen se samými Korejci. Myslím, že pravidlo „V Římě čiň, jak Římané činí“ je opravdu důležité když žijete v cizině.

Mám pocit, že jsem se adaptoval velmi dobře, protože jsem respektoval českou kulturu a způsob života, a baví mě žít jako místní.

Politika v Jižní Koreji

Přiznám se, že i když je politika pro studenty ekonomie důležitá, nechává mě lhostejnou. Korejské prezidentské volby mne tedy moc nezajímaly, stejně jsem v Brně a nemůžu volit, i kdybych chtěl.

Možná víte, že v Koreji starší lidé často podporují a volí politiky na základě toho, že pocházejí ze stejného regionu. Ale mladší lidi už to takhle neberou, a když už někteří volí stejně, jako jejich rodiče, tak proto, že si myslí že tomu rodiče rozumí víc, anebo jim prostě chtějí udělat radost. I já jsem byl takový, a protože se v politice moc nevyznám, mým favoritem byl Lee Myungba. Ten mi přišel jako nejlepší kandidát, protože mu věřím,že bude v budoucnu schopen prosadit svoje plány (jak naznačuje i jeho přezdívka buldozer)..

Asiatem v Brně

Přišlo mi, že mě Brňané považují za další lacinou pracovní sílu, zejména pokud jsem šel například do banky nebo do obchodu. Hlídači na mě vždycky koukali víc, než na ostatní, a to se mi nelíbilo. Ale teď už si říkám „to mi nevadí“ a buď je ignoruju, nebo se jejich zíráním bavím. 

Vtipné je, že Evropané nejsou schopní rozeznat jak Číňany, Korejce a Japonce mezi sebou (rozdíly nejsou moc velké), tak ani odlišit mezi asiaty z JV Asie (Malajce, Vietnamce) a SV Asie (Korejci, Japonci), protože tady už jsou rozdíly opravdu zjevné. Právě proto se mě kamarádi často ptali, jaké národnosti jsou asiaté, které jsme právě míjeli. To je pro mě (a ostatní Asiaty) velmi zajímavé. Legrační přitom je, že i nám dělá rozeznávání bělochů potíže.