Showing posts with label korejská abeceda. Show all posts
Showing posts with label korejská abeceda. Show all posts

8.2.09

Lekce 2 - spona ida & základní konstrukce vět

Autor: Helen Čejkovská

Spona 이다 má význam "být někým/něčím" a nesmí být zaměňována se slovesem 있다 (být, ncházet se někde, existovat).

Kladný tvar: 이다, v záporu 아니다 (nebýt, nejsem, není...)
Zdvořilý tvar: 입니다, v záporu 아닙니다
Zdvoř. tvar v otázce: 입니까? v záporu 아닙니까?


1) Konstrukce "A je B"

이것은 나비입니다. Tohle je motýl. [:igosǔn nabiimnida:]
이것은 나무입니다. Toto je strom. [:igosǔn namuimnida:]
이 사람은 우리 선생님입니다. Ten člověk je můj/náš učitel.
[:i saramǔn uri sonsengnimimnida:]

V kladné větě se spona pojí s nulovým pádem podstatného jména a píše se s ním dohromady.



2) Konstrukce "A není B"

이것은 나비가 아닙니다.
[:igosǔn nabiga animnida:]
Tohle není motýl.

이것은 나무가 이닙니다.
[:igos
ǔn nabiga animnida:]
Toto není strom.

이 사람은 우리 선생님이 아닙니다.
[:i saramǔn uri sonsengnimi animnida:]
Ten člověk není můj učitel.

V záporné větě je podstatné jméno vždy v prvním pádě nikoliv v pádě nulovém a píše se zvlášť.



3) Konstrukce "A je B?"

이것은 나비입니까?
[:igos
ǔn nabiimnikka:]
Je tohle motýl?

이것은 나무입니까?
[:igos
ǔn namuimnikka:]

Je toto strom?

이 사람은 선생님입니까?
[:i saramǔn sonsengnimimnikka:]
Je tento člověk učitel?

S nulovým pádem se spona opět píše dohromady.



4) Konstrukce "A není B?"

이것은 나비가 아닙니까?
[:igosǔn nabiga animnikka:]
Tohle není motýl?

이것은 나무가 아닙니까?
[:igosǔn namuga animnikka:]

Toto není strom?

이 사람은 선생님이 아닙니까?
[:i saramǔn sonsengnimi animnikka:]
Ten člověk/On není učitel?

Podstatné jméno je před zápornou sponou v prvním pádě (~이/~가) a píše se zvlášť.



5) Konstrukce "A není B, ale C"

이것은 나비가 아니고 나무입니다.
[:igos
ǔn nabiga anigo namuimnida:]
Tohle není motýl ale strom.

이것은 잡지가 아니라 신문입니다.
[:igos
ǔn čapčiga anira šinmunimnida:]
Toto není časopis nýbž noviny.

이 사람은 선생님이 아니고 학생입니다.
[:i saram
ǔn sonsengnimi anigo haksengimnida:]
On není učitel, je to student.

Ke spojení obou částí se používá koncovky ~고 nebo ~라, má význam protikladu.

5.2.09

Korejština pro samouky - Lekce 1. ZÁJMENA


Autor: Helen Čejkovská


Zájmena ukazovací

[:i:] tento, tato, toto, tenhle apod.
[:kǔ:] ten, ta, to (ti)
[:čo:] onen, tamten, támhleto apod.

Rozeznávají vzdálenost, která vás pojí od předmětu, o kterém mluvíme.

Zájmena osobní

  • [:na:] já, [:čo:] já (skromě)
  • 우리/우리들 [:uri:] my, 저희/저회들 [:čohi:] my (skromě)
  • [:no:] ty, 너희/너희들 [:nohi:] vy
  • 당신 [:tangšin:] vy (vykání), 당신들 vy (množné číslo, vykání)

Při tvoření prvního pádu je několik výjimek, které je nutné si zapamatovat
나 → 내가 (místo 나가), ty 너 → 네가 (místo 너가), já 저 → 제가 (místo 저가) viz Lekce 4 - základní pády podstatných jmen

Velmi populárními náhražkami za zájmena jsou v koreji oslovení značící příbuzenské vztahy

  • 오빠 starší bratr, pro holky [:oppa:]
  • starší bratr, pro kluky [:hyong:]
  • 언니 starší sestra, pro holky [:onni:]
  • 누나 starší sestra, pro kluky [:nuna:]

Jejich použití je prosté

  1. ve smyslu příbuzenstva
  2. jste s někým dobří přátelé, "jako by jste byli sourozenci". Jste si velmi blízcí. Jakékoliv takovéhle užití příbuzenského zařazení je tudíž volně přeložitelné jako jméno, pouze v korejštině má pak lehce hlubší význam toho, že značí jakousi větší blízkost.
  3. nahrazuje ve vztahu oslovení typu "zlato" (platí zejména pro 오빠)
  • 동생/여동생 [:tongseng/jodongseng:] mladší sourozenec - bratr/sestra, pro obe pohlavi (jako oslovení se moc nepoužívá a když, tak spíše výsměšně)
  • 아저씨 [:adžoši:] doslovně znamená muž ve věku (něčích) rodičů, v praxi použitelné jako "pane" či "strejdo" - ne však ve smyslu příbuzenstva ale v rámci věkového chápání osoby
  • 아주마 [:adžuma:] žena ve věku rodičů, v praxi "paní"

15.10.08

Animace pro nejmenší

Autor: Michal Utikal

Semestr skončil (asi už začal ten další, ale to nevadí - pozn. Martin), mám prázdniny asi na dva týdny, než opět začne výuka. Jelikož jsem úspěšně postoupil do patého stupně korejského jazyka, dovolte mi tedy vám přeložit něco, čím si jistě prošlo každé malé korejče.

Taneček pro děti


Tři medvědi

Tři medvědi jsou v jednom domě
Táta medvěd, máma medvědice, medvídě
Táta medvěd je tlustý, máma je štíhlá, medvídě je moc roztomilé
Stále smějí a spokojeně si žijí

I populární anální humor má své kořeny v ranném dětství. Dovolil bych si spekulovat, že též odhazovaní toaletního papíru do koše vedle záchodu má svou genealogii právě zde.


Hovínková písnička

Tlusté Tlustéé Tlustéé hovínko!
Tlusté Tlustéé Tlustéé hovínko!
Nemám rád zácpu, raději pravidelně kakám
Když vysvitne ranní slunce, hned pospíchám na záchod
Kdykoliv teď jím, moje tělo přerůstá
Jedl jsi vodní meloun? Raději se podívej! Chutný Ongsan
Jedl jsi meloun? Raději se podívej! Čokoládové sušenky
Pil jsi mléko? Raději se podívej! Jollypong
Hovínko stále, hovínko stále, stále, stále
Nemám rád zácpu, raději pravidelně kakám
Skvělé skvělé! Dneska krásné hovínko!
Tak zatlač, zatlač
Zadrž dech a podívej se. Arašídy
Zakruť boky a podívej se. Medový preclík
Zatoč se dokola a podívej se. Cibulový kroužek
Hovínko stále, hovínko stále, stále, stále
Také dnes kakej hojně
Také dnes kakej hojně
Tlusté Tlustéé Tlustéé hovínko
Tlusté Tlustéé Tlustéé hovínko

뚱뚱 뚜두둥 뚱뚜두둥 응가!
뚱뚱 뚜두둥 뚱뚜두둥 응가!
변비싫어 쾨변좋아 변비싫어 쾌변좋아
아침해가 비추면 달려가는 화장실
어제 먹은 것들이 내몸을 빠져나와
참외를 드셨나요? 확인을 해보세요 맛동산
수박을 드셨나요? 확인을 해보세요 초코칩쿠키
우유를 드셨나요? 확인을 해보세요 조리포옹
응가쭉 응가쭉 응가응가 쭈욱 쭈욱
변비싫어 쾌변좋아 변비싫어 쾌변좋아
조아조아 오늘은 이쁜모양응가를
만들어나 볼까나 만들어나 볼까나
싸는 중 간힘을 줘보세요 확인을 해보세요 땅콩
엉덩이를 틀어보고 확인을 해보세요. 꿀꽈배기
빙글빙글 돌려보고 확인을 해보세요. 양파링
응가쭉 응가쭉 응가응가쭈욱쭈욱
오늘도 기운차게 힘을줘 뽑아내요
오늘도 기운차게 힘을줘 뽑아내요
뚱뚱뚜두둥뚱뚜두둥 응가!
뚱뚱뚜두둥뚱뚜두둥 응가!

Severokorejská dílna


Veverky a ježci (다람이와 고슴도치)

Další roztomilé písničky - o mrkvích, hvězdách, nudlích, číslech, rýži...

http://kr.youtube.com/profile_videos?user=chloe1024

Severokorejská tvorba, nejenom kreslená

http://kr.youtube.com/profile_videos?p=r&user=juchekorea&page=1

17.10.07

Dějiny Koreje potřetí: dynastie Čoson a drzí Japonci

Pokračování úspěšné série korejských dějin od Vojty Pitra!

Autor: Vojta Pitra

Naposled jsme skončili uzavřením míru mezi Korjem a Mongoly. Mongolové měli ale v tomto „míru“ jasně navrch, a Korejci se proto museli účastnit mongolských výprav proti Japonsku. Ty skončily neúspěchem, ale ještě horší následky měl pro Korjo vztah s jüanskou dynastií, se kterou Mongolové uzavřeli mír. Korejští králové byli nuceni brát si za manželky princezny z rodu Jüan a jejich synové si poté dělali nárok na korejský trůn. Situace se změnila až díky nově vznikající čínské dynastii Ming, která zatlačila Jüan na sever. Toho využil korejský král Kongmin, jenž provedl čistku v projüanské i promongolské frakci a zaútočil na jüanské vrchní velitelství. Roku 1368, po založení dynastie Ming, okamžitě zaujal promingský postoj. Začal brát půdu mocným rodům a vracet ji původním vlastníkům a osvobodil většinu otroků. Tím si ale udělal příliš mocných nepřátel a ti ho následně odstanilii.

Dynastie Čoson


Značný vliv na celou zemi měly více než stoleté nájezdy japonských pirátů (wägů), kteří pustošili úrodné pobřeží a ochromili námořní dopravu. Diplomatická jednání s Japonci selhala, na řadu přišla vojenská tažení. Největší úspěchy zaznamenali Čchö Jong a I Song-gje. Oba se ale zásadně lišili v postoji vůči Číně.

Když dynastie Ming roku 1388 vyhlásila svůj záměr nárokovat si severní území Korja, pobouřený Jong se na ně hned vrhl. I Song-gje (posmrtným jménem Tchädžo), který se výpravy účastnil jako Jongům zástupce, ale uprostřed tažení otočil armádu zpátky a téměř nekrvavým převratem zbavil moci krále i Jonga, svrhl Korjo a založil novou dynastii. Zkonfiskoval většinu půdy, a tím si zajistil nejen velké příjmy pro svou dynastii, ale i velké oslabení mocných rodů a tím pádem definitivní konec Korja. Svou dynastii pojmenoval Čoson, po nejstarším korejském království, a přestěhoval hlavní město do Hanjangu. Že vám to město nic neříká?

Hanjang je dnešní Soul, který je od té doby politickým, ekonomickým i kulturním centrem Koreje. Novou vládnoucí vrstvou se stali úředníci-literáti, kteří vzešli díky zkouškovému systému pro státní úředníky. Z názvu je zřejmé, že šlo o vzdělance v mnoha oborech. Literáti opovrhovali mocnými rody a společně se Songem provedli rozsáhlou pozemkovou reformu. Literáti jsou rovněž nazýváni jako „jangbané“, což znamená úředníky „dvou skupin“, jimiž se myslí civilní i vojenský zároveň. S novou dynastií přišli velké změny ve státní správě, administrativním členění země, výběru daní nebo členění vojenské moci. Společnost ale nadále zůstávala fakticky otrokářská. Pozice otroka se dědila a jen v Soulu jich v roce 1462 bylo více než 200 000. Za vlády Tchädžoa se Korea mírně rozšířila směrem na sever a získala hranice, které přetrvaly dodnes.

Vlastní písmo

Za vlády krále Sedžonga vznikla korejská hlásková abeceda. Král si uvědomoval, že korejská řeč se liší od čínské a proto by měla mít vlastní abecedu. Nová abeceda „hangul“ byla vyhlášena roku 1446 a skládala se z 28 písmen. Byla tedy podstatně jednodušší než čínská.


Válka s Japonskem

Právě jsme poskočili téměř o dvě stě let dopředu na konec šestnáctého století. Do té doby si Čoson užíval míru a staly se pouze dvě významnější události. První z nich jsou tzv. literátské čistky, kdy jedna frakce usilující o moc zlikvidovala tu vládnoucí, tím si vyměnily pozice a stalo se to samé, tj. zase byly zlikvidovány opozicí. Čistky byly celkem čtyři a asi na ně nebyl hezký pohled. Druhou akcí bylo povstání chudiny, které vedl řezník Im Kkok-čong, ale v podstatě ničeho nedosáhl. A teď už k Japoncům.

obr.: brána pevnosti Namhansan


Tojotomi Hidejoši sjednotil celé Japonsko a začal spřádat plány na podrobení mingské Číny. Korea měla být jen takový předskokan. Roku 1592 se japonská vojska vylodila v Pusanu v neuvěřitelném množství (220 tisíc mužů pěchoty a 9 tisíc námořníků). Počáteční korejský odpor přímo v Pusanu byl marný, i když hrdinně bojovali do posledního muže. Japonci si to tedy mašírovali rovnou na Soul a místní vláda upínala veškeré naděje k Sin Ipovi, který se proslavil v bojích džurdženskými kmeny. Byl ale poražen a král se dvorem prchl na sever k hranicím s Čínou a žádal o pomoc mingský dvůr.

Lidé by naštvaní na neschopnost vlády a jejího odchodu ze Soulu využili otroci a zapálili budovu ministerstva trestů, kde byly jejich soupisy. Obraz války změnil až admirál I Sun-sin, který se snažil sjednotit korejské námořnictvo, stavěl lodě a cvičil jejich posádky. Slavné jsou jeho „kobukson“ (želví lodě) pokryté železnými pláty, s děly na všech stranách.

obr.: Kobuskon

S touto flotilou začal ničit japonské loďstvo, až nakonec dosáhl úplné kontroly nad mořem. Tím odřízl japonské jednotky na souši a navíc uchoval úrodnou jižní část země v korejských rukou. Po celé zemi začaly spontánně vznikat jednotky domobrany, které způsobovaly Japoncům slušné škody.

Pomoc poskytla i dynastie Ming, přestože nebyla moc platná. Na 50 tisíc čínských vojáků osvobodilo Pchjongjang, ale po porážce severně od Soulu se stáhli zpět. Japoncům asi došlo, že to se svým plánem trochu přepískli a začali s Mingy vyjednávat o míru. Jednání ale byla přerušena, Čína chtěla využít situace a začlenit Japonsko mezi své vazalské státy. Hidejoši se ovšem cítil jako vítěz a odpověděl absurdním požadavkem, aby si dcera čínského císaře vzala japonského panovníka, aby mu byl přiznán nárok na část korejského území a korejský princ se stal rukojmím v Japonsku. Po krachu jednání vlítli Japonci do Koreje podruhé, tentokrát se 140 tisíci vojáky. Korejská armáda už ale byla vycvičena a čínská taky na nic nečekala. Na souši tedy neuspěli. Na moři ale Korejce porazili, protože flotilu už nevedl I Sun-sin, který byl intrikánský zbaven funkce. Vláda vyděšená nečekanou porážkou ho ale povolala zpět do zbraně a admirál roku 1598 slavil vítězství obklíčením japonské flotily při pokusu o vylodění u Mokpcho. Zanedlouho Hidejoši zemřel a Japonci se úplně stáhli z Korejského poloostrova.

obr.: I Sun-sin

Při pronásledování prchajících vojsk zabila náhodná kulka i admirála I Sun-sina. Sedmiletá válka velmi zpustošila celou zemi a změnili situaci v celé východní Asii. Zatímco Číňané byli zaměstnáni v Koreji, Džurdženové ovládli Mandžusko a poté i dynastii Ming a stali se vládci Číny. V Japonsku založil rod Tokugawů nový vojenský stát.

obr.: Japonci se vyloďují v Pusanu


Válka s Mandžuskem

Roku 1624 vypuklo v Koreji povstání I Kwala, aristokrata, který si připadal nedoceněný. Podařilo se mu dokonce dobýt hlavní město, poté byl ovšem poražen vládními vojsky. Jeho přívrženci utekli do Mandžuska, kde požadovali invazi do Koreje jako pomstu za sesazení předchozího panovníka, s kterým si tak pěkně rozuměli. Mandžuové toho využili jako záminky ke své první invazi do Koreje. Brzo dobyli Pchjongjang a celá země chtěla mír. Mandžuové se spokojili pouze s projevem úcty vůči svému trůnu a uznáním svého státu za staršího bratra a poté se z Koreje stáhli. Mandžuský císař změnil jméno svého nového státu na Čching a vyslal do Koreje posly s požadavkem uznání své suverenity. Korejci si ale připadali kulturně nadřazeni a arogantně tento požadavek odmítli. To ale neměli dělat, Mandžuové na ně roku 1636 vlítli podruhé a hravě je rozprášili. Krále donutili ke kapitulaci a požadovali přerušení styků s Mingy, dva královy syny jako rukojmí, slib věrnosti dynastii Čching a vyslání vojsk na pomoc při tažení proti Mingům. Ve srovnání s válkou s Japonci měla tato válka jen krátké trvání a škody byly relativně malé.

Pocit kulturní nadřazenosti vůči Čchingům vyvolal následně i intenzivní nenávist.

16.10.07

Úvod do grafemického systému korejského jazyka


autor: Michal Utíkal

1.1. Korejský jazyk

Je národním jazykem na Korejském poloostrově i u četných komunit v zahraničí[1]

1.2. Korejská abeceda

Hangŭl (한글) neboli korejská hlásková abeceda, je zdrojem národní hrdosti a díky své unikátnosti se stala symbolem národní identity. Jako každý systém zápisu, od vzniku až po současnost, během bezmála pětiset let, zpočátku ojedinělého, později však bezvýhradného používání, prošel mnoha změnami.


Z historického hlediska, díky absenci vlastní, tradiční abecedy, tedy uspořádaného systému grafémů, schopných rozlišit všechny jednotlivé zvukové složky jazyka (fonémy), se v Koreji, již od nepaměti, k realizaci Korejského fonického systému, používala klasická čínština – hanmun (한문) a další, z ní odvozené skripty. Mezi prvními pokusy o zápis korejského jazyka patří systémy na bázi zápisu idu (이두) . Tento archaický způsob psaní mluvené korejštiny používal zapůjčené čínské písmo s daným čínským významem, kde však čtení mohlo být buď sinokorejské, tedy převzaté z číny, a nebo původní korejské. Tyto písma umožnila lidem zaznamenat osobní jména, názvy míst a poezii a také se používala při vysvětlení státních dokumentů a jiných, čínsky psaných knih. Mezi nejznámější zástupce tohoto systému psaní patří hjangčchal (향찰) a kugjŏl (구결). V zápisu Hjangčchal jeden čínský znak reprezentoval jedinou korejskou slabiku a byl primárně používán k zaznamenání lidové poezie[2]. Druhý sloužil při interpretace tradičních textů v klasické čínštině, kde se mezi jednotlivé fráze vkládaly jednoduché značky, při zachování originálního významu. V důsledku špatné kompatibility a neohrabanosti takovéhoto sinokorejského řešení bylo nakonec od těchto pokusů realizovat fonemický systém korejského jazyka skrze čínské znaky upustěno, až se postupně přestaly používat zcela a nadále nejdéle používanou metodou zůstávala klasická čínština.


K jejímu největšímu rozšíření došlo v 4.-6. století a setrvala jako jediný spisovný jazyk až do konce 19. století. Tento způsob zápisu, pomocí čínských ideogramů (한자), měl ovšem mnoho nedostatků. Zapsané dokumenty, nebyly díky složitosti dostupné pro běžné obyvatele, ale pouze pro omezenou vrstvu učenců a de facto byly používány pouze vládnoucí třídou jako metoda k udržení moci. Navíc pak tento zápis nebyl zcela vhodný k fonetickému přepisu řeči, kde mohlo docházet k četným nejasnostem. Čínské přejaté ideogramy, použité k zápisu korejského jazyka, mohli být čteny podle: a. výslovnosti nebo b. významu. První skupinu dělíme na ty, které zachovávaly význam daný výslovností a ty, jejichž význam byl odvozen od významu zapsaného znaku. Do druhé skupiny patří znaky čtené podle významu, které dělíme na ty, které si zachovávaly svůj význam a ty, které svůj význam získaly z vysloveného zvuku. Tento neuspokojivý stav nakonec dal popud ke vzniku jediné „národní“ abecedy.


Vznik korejské hláskové abecedy je datován do doby vlády krále Sedžonga Velikého (세종대왕, 1397 – 1450)[3], který se v největší pravděpodobnosti potají, společně se skupinou učenců Akademického výzkumného institutu (집현전) podílel na její realizaci. Dokončení bylo v roce 1443 završeno vydáním spisu Systém správných hlásek pro vzdělání lidu (훈민정음), skládající se z následujících částí[4]:


· Příklady a principy (예의본, 1443) – psáno klasickou čínštinou s předmluvou samotného panovníka

· Vysvětlení a příklady(해례본, 1446) – nařízení a zavedení nového písma do užívání

· Ŏnmunbon (언문본, 1459) – překlad nařízení s vysvětlivkami a příklady do korejštiny


V předmluvě jsou uvedeny důvody, které zavdaly vzniku tohoto unikátního díla a my si zde uvedeme překlad z korejského přepisu tohoto dokumentu:


우리 나라 말이 중국과 달라 한자와는 서로 통하지 아니한다. 이런 까닭으로 어리석은 백성들이 말하고자 하는 있어도 마침내 뜻을 펴지 못하는 사람이 많다. 내가 이것을 가엽게 생각하여 새로 스물여덟 글자를 만드니. 모든 사람들로 하여금 쉬이 익혀소 날마다 쓰는 편하게 하고자 따름이니라.“

„Protože náš národní jazyk je jiný než čínský, nemůžeme ho dobře popsat čínskými symboly. Z tohoto důvodu, pokud chtějí hloupí lidé komunikovat, těch, kteří nedokáží samy dosáhnout svého cíle, je mnoho. Protože toto mě činí smutným, vyvinul jsem 28 nových písmen[5]. Je mým záměrem, že každý bude schopný naučit se tyto písmena jednoduše a pohodlně je používat v každodenním životě.“


Nová abeceda přispěla ke zvýšení gramotnosti i životní úrovně obyvatel a postupem času se stala prostředkem pro ztvárnění současné i historické umělecké tvorby, zápisu ústní lidové slovesnosti a šíření konfuciánské morálky, tedy hlavní státní ideologie říše Čosŏn (조선, 1393-1897). Původně nesla název podle samotného dokumentu „Systém správných hlásek pro vzdělání lidu“. Moderní název Hangŭl [6], jak ho známe dnes, vytvořil Ču Si-kjŏng (주시경, 1876 - 1914), jeden ze zakladatelů moderní korejské lingvistiky. Samotné pojmenování se skládá ze dvou částí a to: „ Skvělé + písmo“ v archaické korejštině, nebo „Korejské písmo“ v moderní korejštině.


Díky své jednoduchosti[7] se rychle začala šířit mezi nižší vrstvy, pro které se stala cestou k vyjádření vlastních pocitů a svobodné literární činnosti, se všemi liberalizujícími efekty, které to na tehdejší, přísně strukturovanou společnost Yangbanů [8] mělo. Toto vyvolalo velkou vlnu nevole, jejímž vrcholem bylo vystoupením vrchního poradce Akademického výzkumného institutu Čchö Man-riho (최만리) a části vysoké aristokracie, který ve své řeči k panovníkovi poukazoval na doposud výhradní používání čínského písma a tradiční zřízení státních institucí podle čínského vzoru. Úryvek z jeho řeči k panovníkovi:


„Přestože se v čínských královstvích mohou zvyky lišit, písmo, i přes různá nářečí, zůstává stejné. Ačkoliv některé západní barbarské národy jako Mongolové, Tangutové, Jurchenové, Japonci a Tibeťané mají své vlastní způsoby zápisu, je pouze dokladem jejich barbarství a v našem případě postrádá na důležitosti. Faktem je, že barbaři se po staletí měnili díky přizpůsobování se Čínským způsobům, nikdy jsme však neslyšeli o Čínských způsobech, které by se přizpůsobovaly díky barbarům.


Tímto se do rukou lidu dostal formální prostředek ke kritice státu, protože do té doby bylo možné stěžovat si pouze ústní cestou. Přeze všechno, až boj o zachování národní identity, během Japonské okupace v letech 1910 - 1945, přispěl k jejímu, nyní téměř výlučnému, užívání a nahradil do té doby aktuální smíšený, z části korejsky a z části čínsky psaný jazyk. Od té doby se také postupně opustilo od občasných pejorativních názvů používaných opozicí, mezi jinými například: „ženské (암클)“ či „vulgární písmo (언문)“.


Jak se později ukázalo, tento počin byl zásadním na cestě k hledání národní svébytnosti a stal téměř výlučnou metodou zápisu, akceptovanou v obou částech Koreje i mezi četnými komunitami v zahraničí. Dne 9. října v Jižní Koreji dokonce slaví i svůj svátek[9].


1.3. Systém korejské hláskové abecedy

1.3.1. Základní stavební prvky a jejich uspořádání

Grafemické jednotky tvořící korejskou abecedu se nazývají Džamo (자모) - „ Písmeno“ a „ Základní“. Základních grafémů existuje 24 – 14 symbolů pro konsonanty, 10 pro vokály.


Souhlásky: k, n, t, l, m, p, s, ng, č, čch, kch, tch, pch, h

Samohlásky: a, ja, ŏ, jŏ, o, jo, u, ju, ŭ, i


Tyto základní grafémy je možné dále skládat a vytvořit tak celkový počet 51 grafémů [10]. Pro účely rychlejšího osvojení, je vhodné si zapamatovat sadu základních konsonantů: , , , , . Ostatní analogicky získáme jejich derivací přidáním jednoho tahu ke stávajícímu grafému, příp. jeho zdvojením. Např. > > () či > () > () [11]. Stejně tak můžeme postupovat v případě vokálních hlásek.


1.3.2. Vypracování

Skupina učenců, v čele s králem Sedžongem, přistoupila k vytvoření nové abecedy po dlouhých přípravách, během nichž se tvůrci seznámili s čínskou fonologickou teorii a minimálně s písmem tibetským, mongolským, kitanským, japonským, sanskrt, Phags-pa aj. Postup vzniku nové abecedy byl unikální a ve světě nemá obdoby. Obecně je možné jazyk zapsat v různých úrovních a to buď na úrovni morfému [12] (Čínské logografické písmo [13], slabiky[14] (Japonská slabičná abeceda kana), nebo segmentů [15](latinka, cyrilice aj.). V korejské abecedě Hangŭl se však posunula úroveň kompozice ještě o jeden stupeň dále [16]. Používá rozdílné tahy k určení distinktivních rysů [17] jako naznačení místa artikulace (bilabiály, dentály a alveoláry, veláry nebo glotály) a způsob artikulace (okluzívy, nazály, sibilanty nebo aspirované) pro konsonanty a jotování, vokálovou harmonii a l-mutaci pro vokály.


1.3.3. Rozdělení konsonantů

Konsonanty můžeme dělit podle a. místa artikulace b. způsobu artikulace c. a z jiných hledisek.


a. Podle místa artikulace

1. Bilabiály (retoretné, popř. obouretné) - , , ,

Tvar m znázorňuje obrys rtů při jejich styku. Horní část p naznačuje uvolnění proudu vzduchu při realizaci. Horní část pch vyjadřuje přídech aspirace.


2. Dentály (zubné) a alveoláry (dásňové) – , , , , , , , , ,

Základní grafém realizující alveodentální nazálu znázorňuje pozici špičky jazyka opřeného o horní alveolární výběžek. Přidáním horní linky, vytvoříme grafém t, jehož tvar naznačuje styk špičky jazyka s horním patrem. Pokud doprostřed přidáme další tah, vznikne nám grafém tch, vyjadřující přídech aspirace. Další základním tvarem je grafém realizující alveodentální frikativu s. Tento měl původně tvar ʌ bez patky na vrcholku a znázorňuje pozici jazyka při artikulaci z profilu. Přidáním linky na vrchol vzniká grafém realizující palatální afrikátu č a naznačuje pevný kontakt s klenbou ústní dutiny. Stejně jako v předchozím případě, přidáním horizontálního tahu těsně nad vrcholek, vytvoříme aspirovanou verzi čch. Při pohledu na bokovou konstriktivu l z profilu, je možno vidět jakési naznačení ukončení realizace pomocí „plácnutí“ jazyka o alveolární výběžek, zatímco vzduch proudí po stranách artikulátoru, tedy jazyka.


3. Veláry (zado-/měkkopatrové) - , ,

Velární okluzíva k v bočním pohledu zaznamenává pozici jazyka zdviženého proti měkkému patru. Druhý horizontální tah písmene kch znamená přídech aspirace.


4. Glotály (hlasivkové) - ,

> ng >


b. Podle způsobu artikulace


1. Okluzívy (závěrové)

a. Nazální (nazály) – ,

b. Nenazální (explozivy, ražené) – , ,


2. Semiokluzívy (polozávěrové) – afrikáty: ,


3. Konstriktivy/frikativy/spiranty (úžinové, třené, „kontinuální“)

a. Středové/vlastní – ,

b. Laterály/bokové –


c. Z jiných hledisek


1. Gemináty (zdvojené tzv. intenzivní) – , , , ,

2. Sibilanty (s výrazným šumem) – , ,

3. Likvidy (plynné) –

4. Aspiráty (s aspirací tzv. aspirované) – , , ,


1.3.4. Rozdělení vokálů

1.3.5. Ledyardova teorie návrhu konsonantů inspitovaná písmem Phags-pa

1.3.6. Zastaralá písmena



[1] odhad celkové korejské populace k roku 2007 činí 72,326,462

[2]dnes existuje dvacet čtyři básní zapsaných systémem hjangčchal

[3]čtvrtý panovník dynastie Čosŏn

[4]viz. Pucek – Gramatika korejského jazyka

[5]z toho 17 souhlásek a 11 samohlásek

[6]takto se písmo nazývá v Jižní Koreji, v Severní je to naopak Čosŏngŭl (조선글); Další možný název je Urigŭl (우리글), používaný u korejské menšiny v Mandžusku

[7] 7 ve spisu Systém správných hlásek pro vzdělání lidu se král Sedžong zmiňuje, že chytrý člověk ovládl novou abecedu, než skončilo ráno a hloupému to trvalo nejdéle deset dní

[8]zde prakticky existovaly pouze tři třídy: a. Aristokracie b. Prostý lid c. Otroci

[9] v Severní se tento svátek slaví 15. ledna, zřejmě díky „Oslavě dělnické třídy“ v původním termínu

[10]14 základních konsonantů, 5 zdvojených, 11 spřežek + 6 základních vokálů, 4 jótované, 11 diftongů viz dále

[11] je nutné si uvědomit, že takovýto pohled na historický původ konsonantů není reálný a slouží nám pouze jako prostředek pomocný. Ve skutečnosti, při hledání původu, se přikláníme k teorii návrhu konsonantů podle G. Ledyarda.

[12] minimální funkční a abstraktní jednotka jazyka s vlastním významem; srov. česky např. ná-měst

[13] logogram je grafický znak zaznamenávající jedno slovo, resp. lexém; někdy se také nazývá glyf

[14] základní resp. nejmenší jednotka akustické stránky mluveného projevu, která může nést přízvuk, nebo tón

[15] segment je diskrétní jednotka, kterou můžeme identifikovat, buď fyzicky, nebo sluchově, ve zvukovém řetězu; zde je minimální distinktivní jednotka písma grafém, tedy písmeno a zhruba odpovídá jednomu fonému

[16] 16 v angličtině featural alphabet (abeceda založená na distinktivních rysech) 17 nejzákladnější jednotka fonologické struktury; každý foném je v systému dám úhrnem těchto rysů/opozic (vůči jiným) a bez nich nemůže existovat; např. foném k je dán následujícím úhrnem distinktivních rysů: +velární, -znělý, +závěrový, +ústní[+(-) - daný foném (ne)vlastní charakteristický rys(srov. Čermák – Jazyk a jazykověda)

[17] nejzákladnější jednotka fonologické struktury; každý foném je v systému dám úhrnem těchto rysů/opozic (vůči jiným) a bez nich nemůže existovat; např. foném k je dán následujícím úhrnem distinktivních rysů: +velární, -znělý, +závěrový, +ústní[+(-) - daný foném (ne)vlastní charakteristický rys(srov. Čermák – Jazyk a jazykověda)