24.6.07

Krev, zástupy gangsterů a pomsta – „dvakrát, prosím!“

Autor: Michal Vodrážka

Slavná Park Chan-wookova trilogie o pomstě není, alespoň co se zvoleného tématu týče, na korejské a poslední dobou také světové poměry ničím výjimečná. Právě naopak. Někdy mi přijde, že nepočítám-li génia-samouka Kim Ki-duka, který svou tvorbou ze současné jihokorejské produkce výrazně vyčuhuje, točí se v Jižní Koreji jen dva filmové žánry. Buďto nasládlé romantické komedie, nebo krvavé gangsterské filmy, v nichž jde jistému nejmenovanému hlavnímu hrdinovi o zmasakrování jistého odporného mafiána chráněného x-hlavým stádem jeho ochranky. Dnes bude řeč o dvou filmech z kategorie, v niž místo slz prýští potoky krve.

Jak již napovídá nadpis, oba filmy mají leccos společné. V obou jsou hlavní hrdinové gangsteři, oba se mohou pyšnit velice kvalitním zpracováním a u obou dotváří atmosféru opravdu povedené soundtracky. Na druhou stranu, kvalita scénáře ani v jednom z případů nedosahuje laťky nastavené filmem Old Boy. Ten se ale pohybuje na úplném vrcholu podobně laděné kinematografie a jen obtížně hledá konkurenty i při srovnání s americkou či jinou filmovou produkcí.


Soo

Prvním filmem, o němž bude řeč je Soo - čerstvá novinka z letošního roku. Raději předem upozorňuji, že jestli špatně snášíte klišé a u televize či v kině hledáte především originalitu, není pro vás tenhle film tím pravým ořechovým.

Taesoo – hlavní hrdina, je chladnokrevný vrah, jemuž se po dvaceti letech konečně podařilo vypátrat svého bratra - dvojče Taejina, kterého viděl naposledy v dětství. Na vytouženém setkání po letech odloučení ale Taejina zastřelí ještě dříve, než se dvojčata stačí poprvé obejmout a uronit slzu.

Musíte pochopit, že Taesooa takhle „nepříjemnost“ opravdu naštve!

Aby přišel na kloub tomu, kdo a proč sprovodil ze světa jeho bratříčka a náležitě mu „nezbednost“ oplatil, rozhodne se Taesoo „ukrást“ identitu svého zabitého bratra. Taejin se totiž živil jako policista.

Akční scény jsou natočené velmi kvalitně a v poctivém korejském stylu, rozuměj: hodně kovových baseballek, nožů a brutality. Taesoo - zjevně expert na oddělování orgánů od těl jejich původních majitelů, stihne během filmu jednomu z protivníků utrhnout ucho zatímco dalšího efektně připraví o zrak. Lákavé, nepřijde vám? Že by režisér odkazoval na tarantinovského Kill Billa? Možná.

Nejvíc mě však pobavily opravdu vypiplané charaktery některých postav. Skvělý je například otec hlavního zlouna - slepý a na drogách závislý harmonikář, kterého synáček s oblibou „nastřeluje“, aby si pak mohl se sjetým taťkou zazpívat za doprovodu jeho harmoniky. Opravdu povedené! Na druhou stranu, scénář místy upadá do průměru, a finále je až absurdně protahované do nekonečna – tolik zvratů snad nevydržel ani terminátor.


Bittersweet life - Dalkomhan insaeng

O něco starší film z roku 2005 natočil ho režisér Kim Jee-woon, který na sebe upozornil především hororem A Tale of Two Sisters. Pokud jste ho ještě neviděli a jste milovníkem tohoto žánru, rozhodně neváhejte!

„Hořko-sladký život“ vypráví příběh muže jménem Sunwoo celou svou bytostí oddaného zaměstnance jistého pana Kanga.

Sunwoo se panu Kangovi stará o bezproblémový provoz luxusního nočního klubu. Pro jeho loajalitu si ho Kang vyvolí pro splnění speciálního úkolu. Sunwoo má zjistit, zda mistra čirou náhodou nepodvádí jeho mladičká přítelkyně. A pokud se (opět náhodou) prokáže, že se Kang obával oprávněně, vyplývají z toho pro Sunwooa ještě dva dodatečné podúkoly. Oba záletníky, jak mladou přítelkyni, tak milence, zlikvidovat. Sunwoo si ale celou situaci náramně zkomplikuje! Při setkání s mladou dívkou ho místo Área, boha války, zasáhne Amorův šíp.

Výborně natočený film s dobrými dialogy a zápletkou, se mi opravdu líbil.

1 comments:

Vojta said...

Fajn příspěvek. Korejské filmy mám rád a viděl jsem jich docela dost. Co se týká žánrů, které se v Koreji točí, tak ještě hodně velkou část zabírají horory. Korejské komerční filmy jsou téměř vždy technicky hodně dobré, mají zpravidla vynikající kameru a hudbu. Snad v každém filmu je romantická zápletka (i v řadě hororů)a hodně často končí "sadendem", neboli pravým opakem happyendu.:) To je jedna z věcí, kterou na nich miluji. Není nic lepšího, než když se celý film dávají do kupy kluk s holkou a když se konečně do sebe zamilují, tak jeden z nich umře na nějakou ošklivou nemoc. No, těším se, jestli budeš psát i o tom druhém žánru, jaký filmy si vybereš, protože korejská romantika je moje specialita. :-)