Fenomén Comfort Women v Koreji - Chronologické seřazení událostí

Autorka: Marie Burianová

VII.1. CHRONOLOGICKÉ SEŘAZENÍ UDÁLOSTÍ

	1894-1895	Čínsko-japonská válka
	1904-1905	Rusko-japonská válka
	1905	Korea se stává protektorátem Japonska.
	1910	Japonsko anektuje Koreu.
	1914-1918	První světová válka.
	1925	Japonsko podepisuje Úmluvu o potlačení obchodu se ženami a dětmi s výhradou, že úmluva, co se týká Japonských kolonií (Korea, Taiwan, Kwantung), stanovuje minimální věk 18 místo 21.
	1927	Japonsko bere zpět svoji výhradu týkající se minimálního věku a akceptuje věk21 let stejně jako je uvedeno v Úmluvě.
	1931	Japansko útočí na Mandžusko.
	1932	Japonsko zakládá armádou kontrolované nevěstince v Šanghaji.
	1937	Japonsko dobývá Nanking a během tzv. „Nankingského masakru.“ V této době začíná systematické zakládání armádních nevěstinců v Číně a na ostatních místech.
	1937-1945	Asijská a Tichomořská válka.
	1937-1942	Japonská armáda zakládá síť comfort stations na všech místech, kam vysílá své jednotky.
	1942	Japonsko okupuje Filipíny.
	1943	Káhirská Deklarace stanovuje, že Korea má být svobodná a nezávislá země.
	1945	Moskevská Deklarace naznačuje blížící se soudy o válečných zločinech na konci války a znovu se zabývá statutem Koreje. Stejně jako Káhirská a Moskevská Deklarace naznačuje, že Německo a Japonsko spáchali zločiny proti míru a lidskosti během 2.světové války. Bylo založeno OSN.
	2.9.	Japonsko podepisuje listinu o bezpodmínečné kapitulaci a druhá světová válka končí.
	1946-1948	Vítězné státy založily satelitní soudní dvory v Asii a v Tichomoří, aby soudily válečné zločiny Japonska (třídy B a C).
	19.1.1946	Prohlášení zakládající Mezinárodní válečný soudní dvůr pro Dálný Východ, aby soudil válečné zločiny Japonska (třídy A).
	1948	V Indonésii probíhá tzv. Batavijský proces – případ japonských vojáků, kteří donutili okolo 35 holandských žen, aby se staly comfort women.
	1951	Sanfranciská konference. Je podepsána Sanfranciská dohoda mezi Japonskem a vítěznými státy.
	1956	Japonsko přijato jako člen OSN.
	1965	Japonsko podepisuje bilaterální smlouvu s KR (není zde zahrnuta otázka comfort women).
	1970-1980	V KR je znatelný veřejný nesouhlas a protest proti smlouvě z roku 1965.
	1988	Ženské organizace v KR se dozvídají o systému comfort stations v japonské armádě a vyžadují jejich vyšetření.
	1989	V japonské školních učebnicích se poprvé objevuje popis Japonska během druhé světové války jako agresivního státu.
	Červen 1990	Motorka Shoji, senátor socialistické strany Japonska, navrhuje aby se Výbor pro japonský národní rozpočet a vláda zaměřila i na otázku armádních comfort women. Japonská vláda na to odpověděla, že problematika comfort women není spjata ani s vládou ani s armádou, ale se soukromým sektorem.
	17.10.	Otevřený dopis japonské vládě je zaslán nevládní organizací – Asociací korejských žen. Požadují omluvu, památník a důkladné prošetřený celé kauzy.
	Listopad	Založena nevládní organizace The Korean Council for the Women Drafted for Sexual Slavery by Japan v KR.
	Duben 1991	Japonská vláda odpovídá na korejský dopis prohlášením, že zde není žádný důkaz násilného odvlečení korejských žen a že zde tedy není žádný důvod k omluvě, památníku či doznání. Japonská vláda opětovně prohlašuje, že comfort women byly Dobrovolné prostitutky.
	Srpen	Kim Hak-soon, bývalá comfort women z KR, přiznává veřejně, že byla násilně odvlečena a donucena pracovat jako comfort women pro japonskou armádu.
	Listopad	Yoshida Seiji, bývalý japonský velitel mobilizace obyvatelstva Yamaguchské prefektury, přiznává v novinách Hokkaido Shimbun, že ze zúčastnil nabírání pracovních sil a odvodu comfort women japonskou armádou. Potvrdil, že se jednalo a násilné a klamné chování.
	Listopad	Ministr zahraničí Watanabe prohlašuje v NHK televizi, že důkazy jsou nedostatečné k tomu, aby bylo zahájeno vyšetřování.
	Prosinec	Žaloby Kim Hak-soon a jiných žen proti Japonsku požadující odškodnění se shromažďují u Tokijského okresního soudu.
	Prosinec	Vláda KR požaduje od Japonska aby započalo vyšetřování celého případu.
	12.12.91	Japonská vláda iniciuje vyšetřování.
	Leden 1992	List "Asahi Shimbun" publikuje archivní dokumenty získané od profesora Yoshimi, známého japonského historika a vědce, dokazující japonské armádě hlavní roli v získávání široké sítě nevěstinců známých jako comfort stations.
	13.1.92	Šéf poslanecké sněmovny Kato přiznává poprvé, že japonská císařská armáda byla nějakým způsobem zapletena do provozu armádních nevěstinců.
	Únor 1992	Otázka comfort women je přednesena na půdě OSN v komisi pro lidská práva.
	Květen	Otázka comfort women je přednesena na v komisi OSN zabývající se současnými formami otroctví.
	Červenec	Na Filipínách vzniká nevládní organizace The Task Force on Filipino Comfort Women.
	Červenec	Japonská vláda odtajňuje 127 dokumentů dokazujících, že Japonsko neslo zodpovědnost za provoz a organizaci armádních nevěstinců.
	Srpen	Otázka comfort women je přednesena v podkomisi zabývající se prevencí diskriminace menšin a jejich ochranou.
	Září	Lola Rosa, první Filipínka, která se doznala k minulosti comfort women, promluvila na veřejnosti
	Prosinec	Je založena Washington Coalition for Comfort Women Issues.
	Prosinec	Mezinárodní slyšeni v Tokiu. Bývalé comfort women a nuceně nasazení mluví o svých válečných zážitcích. Mezinárodní právní experti diskutují související mezinárodní právní případy.
	Únor 1993	Otázka comfort women je znovu přednesena v komisy OSN pro lidská práva.
	Květen	Otázka comfort women je opět přednesena v komisy OSN zabývající se současnými formami otroctví. Japonská vládá znovu opakuje, že všechny závazky byly vyřešeny bilaterálními smlouvami a že Japonsko nemá právní povinnost odškodnit jednotlivé oběti.
	4.8.1993	Japonská vláda vydává velmi opatrné prohlášení přiznávající dále neurčenou roli vlády v provozu comfort stations, ale důrazně odmítající právní zodpovědnost. Japonsko nepřestává tvrdit, že nevěstince nebyly součástí systému, že nebyli válečným zločinem ani zločinem proti lidskosti.
	Srpen	Otázka comfort women je přednesena v podkomisi OSN pro prevenci diskriminace menšin a jejich ochrany.
	Listopad 1993	24 členů amerického kongresu napsalo japonskému premiérovi Hosokawovi dopis, ve kterém urgují japonskou vládu, aby započala vyšetřování sexuálního otroctví během druhé světové války.
	Duben 1994	Komise OSN pro lidská práva vysílá zvláštní zpravodajku Radhiku Coomaraswamy (expertku na násilí páchané na ženách) aby prověřila zločiny spáchané na comfort women.
	Červen	Rozsáhlé protesty na podporu comfort women a ostatních obětí japonských válečných zločinů probíhají během návštěvy japonského vládce Akihita v San Franciscu, Washingtonu, Atlantě a v New Yorku.
	Červenec	Japonský předseda poslanecké sněmovny Kozo Igarashi sděluje na tiskové konferenci, že Japonsko odmítá vyplatit reparace jednotlivým comfort women.
	Srpen	Podkomise OSN pro lidská práva jmenuje Lindu Chaves zvláštní zpravodajkou zabývající se sexuálním otroctvím během války.
	Srpen	Japonský premiér Murayama oznamuje první verzi „soukromého fondu“. Soustředí se hlavně na programy podporující přípravu na zaměstnání v japonských společnostech zaměstnávající asijské ženy. Opět ale odmítá vyplatit reparace jednotlivým ženám.
	Listopad	Mezinárodní právnický svaz vydává zprávu, že :“ je neoddiskutovatelné, že tyto ženy byly nuceny, obelhávány a unášeny aby poskytovaly sexuální služby japonské armádě…Japonsko porušilo zvyková práva spadající pod mezinárodní právo a dopustilo se válečných zločinů, zločinů proti lidskosti, otroctví a obchodu se ženami a dětmi.“
	Prosinec	Mezinárodní právnický svaz vydává „ Zprávu o případu“ popisující případ comfort women. Píše se zde, že smlouvy, na které se Japonsko odvolává, nebyly psány s úmyslem zahrnout odškodnění jednotlivců za nelidské zacházení. Tudíž tito jednotlivci mají stále právo prosazovat svoje požadavky.
	Leden 1995	Japonská asociace advokátů učinila závěr, že „systém comfort women byl spravován japonským státem a císařskou armádou a provozován místní správou … ihned po válce japonská vláda vydala rozkazy zničit a spálit všechny důkazy týkající se comfort women.“ Dále navrhuje, aby japonská vláda zaplatila individuální reparace a učinila další nutné kroky.
	Červenec 1995	Japonský premiér Tomiichi Murayama nabízí formální osobní omluvu obětem sexuálního zneužívání.
	Červenec	Japonská vláda oznamuje založení Fondu Asijských žen.
	Červenec	Komise OSN pro lidská práva na své 47. schůzi přijímá rezoluci o prevenci zločinu a nakládání s útočníky. Japonský Times píše, že japonské ministerstvo spravedlnosti „ukrývá záznamy o válečných zločinech“ týkající se comfort women. Ministerstvo na to odpovídá, že odmítá odtajnit dokumenty v soudních sporech protože chce ochránit soukromý usvědčených válečných zločinců.
	Srpen	Japonský premiér přichází s prohlášením, které Washington Post popsal jako „skoro omluvu“ za válečné násilnosti spáchané v Číně, Koreji a jiných Asijských zemích.
	Srpen	Druhá verze plánu, jak by měl „soukromý fond“ vypadat. Tato verze přichází s nabídkou plateb individuálním Comfort Women, ale odmítá přiznat zodpovědnost japonské vlády za provozování armádních nevěstinců a odmítá nařčení, že systém comfort women byl válečný zločin či dokonce zločin proti lidskosti. Comfort women a nevládní organizace silně protestují proti tomuto navrhovanému fondu.
	Září	4. světová konference OSN na téma Ženy v Pekingu. Je přijata rezoluce podporující comfort women i navzdory silným lobbyistickým snahám zástupců japonské vlády.
	Leden 1996	Zvláštní zpravodajka OSN zabývající se násilím páchaném na ženách, Radhika Coomaraswamy, publikuje v komisi OSN pro lidská práva detailní zprávu o zločinech páchaných na comfort women.
	Duben	Komise OSN pro lidská práva se přiklání k zintenzivnění tlaku na reprezentanty Japonska a přijímá „kompromisní“ rezoluci, která „bere na vědomí“ výsledky zprávy Coomarasmy. Pozorovatelé z nevládních organizací tvrdí, že rezoluce je sepsána tak, aby se Japonsko mohlo vyhnout právní zodpovědnosti za válečné zločiny a zločiny proti lidskosti.
	Srpen	Zvláštní zpravodajka OSN odevzdává podkomisi OSN pro lidská práva předběžnou zprávu o sexuálním otroctví během války.
	Srpen	Podkomise OSN pro lidská práva přijímá rezoluci o Prevenci diskriminace a o ochraně menšin, která urguje japonskou vládu k další spolupráci s OSN, aby byla vyřešena otázka sexuálního otroctví během války.
	Prosinec	Okamžité vydání zprávy Amerického ministerstva spravedlnosti, že všichni Japonci podezřelí z válečných zločinů jsou poprvé umístěni na „watch list.“ Osoby na watch listu mají zákaz vstupu na území USA.
	Červenec 1997	Členové amerického kongresu urgují Japonsko aby prohloubilo svoji formální omluvu a zaplatila reparace všem obětem japonských válečných zločinů během druhé světové války.
	Listopad	Národní shromáždění KR přijímá nový imigrační zákon, který zakazuje vstup japonských válečných zločinců na území Koreje.
	Duben 1998	Ve svém překvapivě ostrém rozsudku, soudce Yamaguchiského okresu – Hideaki Chikashita, ohodnotil bývalé comfort women částkou $ 2 300 každou.
	Červen 1998	Výstava „Comfort Women druhé světové války: opravdová tragedie“ se konala v kancelářské budově amerického parlamentu ve Washingtonu, DC. Byla podpořena správními výbory kongresu a mezinárodními organizacemi na ochranu lidských práv. Vernisáže se zúčastnila i delegace přeživších comfort women, stejně jako mezinárodně uznávaní historici.
	Červenec 2000	Člen amerického kongresu Lane Evans a dalších 30 členů předneslo požadavek na japonskou vládu, aby se oficiálně omluvila a zaplatila reparace obětem válečných zločinů spáchaných japonskou armádou během druhé světové války.
	Září	15 bývalých comfort women z Koreje, Taiwanu a Filipín poslali žalobu k Americkému oblastnímu soudu ve Washingtonu, D.C., ve které se opírají o Alein Tort Claims Act z roku 1787. To bylo poprvé, kdy se otázka armádního sexuálního zneužívání ocitla před Americkým soudem a také to bylo poprvé, kdy bylo Japonsko nazváno obžalovaným.
	Červen 2001	Kongresman Lane Evans opět žádá japonskou vládu aby vydala oficiální jednoznačnou omluvu. Po té následovala tisková konference, při které promluvila i bývalá comfort women Kim Soon Duk.
	Září	Komise OSN pro lidská práva doporučila Japonsku, aby se ujistilo, že školní učebnice a ostatní učební pomůcky presentující historii jsou ve shodě se skutečností. Spolu s tím doporučila, aby byly všechny oběti odškodněny a že má Japonsko do června 2006 podat zprávu o tom, jak tato doporučení OSN zrealizovalo.
	Říjen	Soudce Henry Kennedy zamítnul projednávat případ Comfort women, který byl přijat v září 2000.
	Květen 2002	Asijské symposium požadující vyřízení japonské minulosti se konalo v Pchjongjangu, Severní Koreji.
	Prosinec	Odvolací slyšení v cause comfort women se konalo na obvodním soudě ve Washingtonu.
	Červen 2003	Soudci Douglas H. Ginsburg, Judith W. Rogers, and Davis T. Tatel zamítli odvolání bývalých comfort women.
	Červen	Kongresman Lane Evans opětovně urguje Japonsko aby se jasně a formálně omluvilo za problematiku comfort women.
	Červenec 2004	Americký nejvyšší soud vydal rozhodnutí v případu Hwang(bývalá comfort women) versus Japonsko. Žaloba je povolena, rozsudek chybí a celý případ je pozdržen kvůli dalšímu promyšlení (s ohledem na případ stát Rakouska versus Altmann).
	1.března 2007	Japonský premiér Šinzó Abe odmítl veřejně prohlášení předsedy poslanecké sněmovny Kona ze srpna 1993. Doslova řekl: „neexistují důkazy, které by potvrdily, že japonští vojáci za druhé světové války zotročovali ženy z Filipín, Indonésie, Číny, Koreje či Taiwanu a nutili je k prostituci.“
	26.března 2007	Japonský premiér se po mohutné vlně kritiky ze strany Asijských států a USA za svůj poslední výrok omlouvá. „Omlouvám se stále a všude. Omlouvám se jako japonský ministr a vše je tak, jak bylo řečeno v prohlášení bývalého předsedy poslanecké sněmovny Kona.“ Prohlásil v poslanecké sněmovně při zasedání rozpočtového výboru.
	31.března 2007	Zaniká Fond Asijského míru a přátelství. Peníze byly vyplaceny jen 285 ženám z Filipín, Jižní Koreje a Taiwanu a 97 z Holandska.