První literárním dílem, které bych vám rád na těchto stránkách představil, jsou Pchjongjanská akvária, jejichž autory jsou Kang Čchol-kwan a francouzský novinář a odborník na severokorejskou problematiku Pierre Rigoulot.

Ačkoliv se s návštěvami západních novinářů do „Kimovy země“ v poslední době roztrhl pytel, jejich „tak objevná a šokující“ svědectví jsou všechna na jedno brdo – prefabrikovaná, sterilní a na chlup přesně odpovídající záměrů severokorejských ideologů. Člověk si je sice pročte se zájmem, protože alespoň nějaká informace je vždy lepší než žádá, ale o povaze či zákulisí „dokonale utajeného režimu“ se z nich dozví jen velice málo. Pchjongjangská akvária vydaná malým nakladatelstvím Fra, jsou prvním svědectvím o opravdových životních podmínkách v KLDR, které vyšlo v češtině. Proč?

Protože jejich autorem je člověk, jenž v každodenní nepředstírané realitě KLDR až do svého útěku žil. Teprve z Kangova pera se čtenář dozví, jaké to je strávit dětství v severokorejském „táboře na převýchovu ideologicky dostatečně nevzdělaných osob“, jak se žije v zemi, kde je soukromé podnikání na jedné straně přísně zakázáno a na druhé nezbytnou nutností k zajištění základních životních potřeb, a kde korupce a strach pravidelně vítězí nad vším ostatním.

O dalších podrobnostech není třeba se rozepisovat, lepší bude krátká ukázka:

„Jednou ráno nás svolali na „ostrov“. Byli jsme překvapení, když jsme místo klasických popravčích sloupů uviděli šibenice. Na nich stáli oba odsouzení s oprátkami kolem krku. První uprchlík byl opravdu vyzáblý. Ten, který došel až do Tan-tchungu, vypadal o něco líp. Umřel ale rychleji. Ten druhý sebou na provaze zuřivě zmítal jako zvíře. Bylo to strašné... Z kalhot mu tekla moč. Měl jsem zvláštní pocit, že jsem se někam propadl, že nebe a země je vzhůru nohama.

Když umřeli dozorci nám přikázali – na popravě nás byly asi dva nebo tři tisíce -, abychom všichni na oběšence hodili kámen s výkřikem: „Pryč s vlastizrádci!“ Udělali jsme to. Nedokázali jsme skrýt svůj odpor a většina z nás se koukala do země, aby neviděla těla, z nichž crčela rudá a černá krev. Noví vězni a ti, co přišli z Japonska, byli tak znechucení, že nedokázali kámen hodit. Bachaři je pořádně zmlátili. Ale jiní si chtěli naopak chtěli šplhnout a sbírali velké kameny a házeli je na hlavy popravených, kteří už měli sedřenou kůži na obličeji a rozedrané oblečení...“

rok vydání 2003
ISBN 80-86603-12-1
EAN 978-80-86603-12-4
cena 197 Kč
edice lidská práva
překlad Anna a Erik Lukavští
doslov Marek Švehla
fotografie Jaromír Chlada a Petr Hindrich
vazba brož.
počet stran 224
formát 11 x 18