Jižní Korea a válka ve Vietnamu

Autor: Michal Vodrážka

O Vietnamské válce slyšel asi úplně každý. Málokdo ale ví, že v ní významnou roli sehrála také Jižní Korea. Jihokorejský kontingent přitom byl s 47 tisíci muži po tom americkém druhou největší zahraniční účastí. Celkem ve Vietnamu během 9 let (válka trvala od roku 1964 do roku 1975) vystřídalo na 310 tisíc Korejců. Plných pět tisíc jich během válečných operací zahynulo; válečná zranění si odneslo 11 tisíc Jihokorejců.

Nabídka, která se naprodruhé neodmítá

Američanům poprvé nabídl vyslání jihokorejských vojenských jednotek do Vietnamu, již v roce 1954 president Rhee Syngman jako pomoc v celosvětovém boji s komunismem. Americké ministerstvo zahraničí však tehdy nabídku odmítlo. O deset let později - v září 1964, se již další podobná nabídka „odmítnout“ nedala. Po jednáních mezi americkou a korejskou stranou tak Jižní Korea vyslala (na oficiální žádost vlády Jižního Vietnamu) do oblasti vojenskou nemocnici a vedle ní také 10 učitelů taek-won-da.

V únoru 1965 následoval oddíl ženistů, tzv. jednotka Holubice, jejíž úkoly spočívaly především v obnově válkou poničených oblastí. Dohromady šlo o 2 tisíce mužů. Ti stihli do konce roku postavit tři mosty, čtyři školní budovy a několik dalších administrativních objektů. Jihokorejská polní nemocnice mezitím poskytla péči zhruba 30 tisícům nemocných či raněných Vietnamců.

"Je čas vyndat bezbolestnou", aneb vzhůru do první linie

Se zintenzivňováním válečných operací brzy vyvstala otázka vyslání klasických bojových jednotek. Především o tomto tématu spolu v květnu 1965 debatovali tehdejší americký prezident Johson a jihokorejský generál stojící v čele prudce se rozvíjející Jižní Koreje Park Chung-hee. Oba se nakonec nakonec dohodli na vyslaní jedné pěší divize, což 19. srpna 1965 potvrdil také jihokorejský parlament. První vojáci, tzv. divize Tiger, na vietnamských plážích začali vyloďovat 22. září 1965.

Američané Jihokorejcům svěřili oblast v pobřežní provincii Binh Dinh. Jejich úkolem mělo být předevšám zajištění průjezdnosti dálnic číslo 1 a 18. Vzhledem k nepříznivému vývoji však byla v roce 1966 vietnamská vláda nucena požádat o další pomoc. Korejský kontingent tak v dubnu téhož roku posílila další (9.) divize. Tím stoupl počet Korejců ve Vietnamu na přibližně 45 000 mužů. Jejich vrchním velitelem byl jmenován generál Chae Myung Shi

Rok vyslání	Jednotka	Vojáků
1964-5	polní nemocnice a ženisté (Holubice)	2 128
1965	pěší divize Capital (Tiger) a brigáda námořní pěchoty	18 904
1966	9. pěší divize	23 865
1967	prapor námořní pěchoty	2 963
1967	celkem	47 860

V džungli jsme nejlepší

Korejci si rychle získali pověst odvážných a schopných vojáků, a to i u svých nepřátel – Vietkongu (ukořistěné dokumenty varují soudruhy, aby se raději korejským jednotkám vyhnuli, nejsou-li si naprosto jisti svou převahou). Jihokorejští vojáci vynikali především v boji malých jednotek těžko prostupném prostředí vietnamské džungle, v přepadových akcích a v hledání Vietkongem ukrývaných zbraní a zásob.

Typickým příkladem pečlivého plánování a perfektního provedení byla nejrozsáhlejší operace korejských jednotek Hong Kil Dong, které se v roce 1967 zúčastnily obě jihokorejské divize. Během 48 dnů vojáci zabili 638 členů Vietkongu a dalších 88 jich zajali. Během operací ukořistili 460 zbraní, 26 vysílaček a velké množství dalšího vybavení. Sami přitom ztratili jen 26 mužů; dalších 62 bylo zraněno.

Při operaci 9. divize Baek Ma 11 bylo v březnu 1970 zabito 163 a zajato 11 nepřátel a ukořistěno 100 zbraní a množství munice.

Prospěch pro obě strany

Američané hodnotili Korejce jako nejlepší ze zahraničních vojáků, kteří se vietnamské války účastnili na straně USA. Na druhou stranu jim vytýkali málo agresivní a příliš pečlivé plánování operací (z politických důvodů se korejské velení snažilo minimalizovat ztráty), a také nedostatek pružnosti a iniciativy v průběhu boje.

Pro Pentagon přitom dvě korejské divize představovaly optimální variantu vedoucí ke zvýšení počtu „svých“ vojáků ve válce. Jednak byly náklady spojené s provozem jihokorejských jednotek podstatně nižší (Spojené státy sice hradily veškeré náklady na vyslání Korejců, jejich žold však byl přibližně desetkrát nižší, než u stejných amerických šarží) a zároveň s jejich „pobyt“ ve válečné oblasti neprovázely vážné vnitropolitické problémy tak, jak tomu bylo při vysílání dalších a dalších amerických vojáků.

Jižní Korea, na oplátku, kromě pochybné prestiže za poskytnutí pomoci při potírání komunismu, získala od Spojených států finanční pomoc a ekonomický prospěch ve formě armádních zakázek, které ve velké míře pomohly rozvoji jihokorejského průmyslu, podobně jako japonské ekonomice pomohla válka v Koreji.

Bilance

Ke stažení korejských jednotek došlo v roce 1973. Za dobu působení ve Vietnamu, podle odhadů vietnamského ministerstva kultury, zabili 41 tisíc severovietnamských vojáků a 5 tisíc civilistů. V souvislosti s počtem mrtvých civilistů je třeba zmínit, že korejské jednotky byly považovány za zvláště bezohledné co se jednání s civilisty a zajatci týče, a byly obviněny z jejich masakrování. Korejci zaplatili za svou účast, jak již bylo řečeno v úvodu 5 tisíci mrtvými a 11 tisíci zraněnými.

Zajímavostí je, že ve Vietnamu působili i severokorejští vojáci. Na základě rozhodnutí Korejské strany pracujících z října 1965 byla v roce 1967 do severního Vietnamu vyslána letka stíhaček a dva protiletadlové pluky, aby pomohly se vzdušnou obranou Hanoje. Dále KLDR poskytla 2 milióny uniforem, zbraně a munici.