Vzpomínky na Pchjongjang a KLDR

Autor: Michal Vodrážka
(první externista, jemuž odedneška náleží titul:
viceprezident pro severokorejskou problematiku)

V roce 1985, to mi bylo pět let, dostal otec, pracující v podniku zahraničního obchodu, umístění na obchodní oddělení velvyslanectví ČSSR v Pchjongjangu. Takže jsem se ze sotva dostavěné části pražského Jižního města stěhoval na druhý konec eurásie.


Letiště

Do KLDR se létalo s aeroflotem přes Moskvu, Šeremetěvo 2. Tam se vždy čekalo 8 hodin na navazující let. K letence jste dostali kupóny na boršč, a zbytek z dlouhých osmi hodin jsem většinou strávil okukováním digiher v dutyfree obchodech. Na rozdíl od letištního boršče, který byl většinou velmi dobrý, mám z jídla na palubě sovětských aerolinek husí kůži ještě teď. Brrr, hibernovaná a sotva ohřátá kuřecí stehna…

Protože jsme do Koreje odjížděli na dlouho, poslali jsme většinu věcí vlakem, transsibiřskou magistrálou. Vždycky bylo dobrodružství čekat, za jak dlouho bedny dorazí, případně do kolika se někdo podívá a vybere něco, co se mu líbilo.

V druhé půlce osmdesátých let KLDR, oproti dnešku, celkem fungovala. Už tehdy ale musel být nedostatek skla, protože většina domů měla místo oken natažený igelit. Oproti Praze nejezdilo v Pchjongjangu moc aut – jen vojenské gazíky a sem tam taxík, Volva ze 70. let, myslím že je to typ 240, a pak autobusy MHD. Korejci proto přecházeli ulice, jak se jim zachtělo, a většinou se před přecházením ani moc nerozhlíželi. Proto si otec vybral červenou barvu auta, aby byl co nejvíc vidět.


Typická úroveň automobilového provozu v hlavním městě. Všimněte si postavy stojící v bílém kruhu uprostřed křižovatky. V KLDR nejsou semafory, dopravu řídí policistky. Kim Čong-il osobně vybírá ty nejhezčí Korejky, aby z nich pak byly “ozdoby Pchjongjangu”.


Kim ví, co dělá, nemyslíte?

KLDR se svým nedostatkem hi-tech byla vždy vynalézavá v low-tech řešeních. Zatímco u nás se děti zapisovali do školy, která byla nejbližší jejich bydlišti, v Koreji naopak musely chodit do školy, která byla v jiné části města. Po šesté hodině se vždy studenti-pionýři seřadili do čtyřstupu a v za zpěvu budovatelských písní vyrazili na pochod. Stejně organizovaným způsobem se pak odpoledne i vraceli. Tak, myslím že je čas na trochu propagandy.


Nezapomeň, Jižní Korea je americký výmysl!!!