Jižní Korea - země chaebŏlů

Stávající struktura jihokorejské ekonomiky, v čele s obřími konglomeráty typu Hyundai, Hanjin, Samsung či LG, pro něž se v korejštině vžilo označení chaebŏl, představuje nejpalčivější téma současné Jižní Koreje. Opatření vedoucí k omezení vlivu chaebŏlů na chod země jsou sice na předních místech programů každé vládní garnitury, podobně jako u nás reforma důchodová, podniky jsou však rozhodnuty udržet si svá dominantní postavení za každou cenu. A tak se uplácí, uplácí a uplácí.

Pro Korejce je pod stolem nenápadně podsouvaná igelitová taška plná bankovek nezbytnou součástí každodenního života. Zemí koluje veřejné tajemství, že právě úplatky jsou hlavním důvodem, proč se stále odkládá vydání bankovek s vyšší hodnotou než deset tisíc wonů (průměrná mzda učitele přitom dosahuje jeden a půl milionu wonů), ačkoliv si za tuto částku pořídíte jen šest jablek nebo lístek do kina. Díky tomu Korejci dokáží podle oka odhadnout, jakýže obnos je neprůhledné tašce ukryt, aniž by museli vše pracně přepočítávat.

Rozkrytí korupčního skandálu, o kterém se u nás hovořilo v souvislosti s možným ohrožením stavby továrny na výrobu automobilů v Nošovicích, představuje jen jednu z mála vyhraných bitev. Řiditel Hyundai Motors Čong Mong-ku byl sice usvědčen ze zpronevěry 100 miliard wonů tedy více než dvou miliard korun, jež měly sloužit k uplácení vládních úředníků, celá aféra však představuje pouze špičku ledovce. Čong byl navíc po zaplacení kauce přesahující dvacet milionů korun propuštěn na svobodu.
Příčna problému se nachází přímo v jiohokorejské chaebŏly ovládané ekonomice a jejím velmi úzkém napojení na politické elity.

Země slzného plynu

V čele každého z konglomerátů, jichž je v současné Jižní Koreji několik desítek, stojí rodinný klan přísně střežící své výsostné postavení – vedoucí pozice se dědí z generace na generaci.
Přísně centralizovaná pyramidová struktura těchto „megapodniků“ odráží tradiční konfuciánský důraz na hierarchii, především ale představuje pozůstatek padesátileté autoritativní éry Jižní Koreje, během níž si země vydobyla nelichotivé přízvisko „země slzného plynu“.

Není diktátor jako diktátor

Na výsluní se chaebŏly dostaly počátkem 60. let, kdy zemi ovládal vojensko-byrokratický režim Pak Čong-huiho. Právě prezident Pak, jedněmi považovaný za despotu a usurpátora demokracie, jinými za největší postavu novodobých korejských dějin, umožnil chaebŏlům získat dominantní pozici na trhu, když se rozhodl mnohamiliardové státní zakázky zásadního významu přidělovat pouze „prověřené“ skupině vyvolených. Nutno dodat, že Pakovy praktiky slavily úspěch. Hrubý domácí produkt země se během jeho vlády každých deset let ztrojnásobil, což přeneseno na obyvatele představovalo fenomenální nárůst ze 100 USD v roce 1961 na 1000 USD na obyvatele v roce 1979 – Jižní Korea se tak díky direktivní ekonomice podporované investicemi z USA a Japonska vyšvihla do pozice asijského ekonomického tygra, zároveň si však na prsou hřála hada, jehož jed se dříve nebo později musel projevit.

Změnu systému státních zakázek nepřinesla ani Pakova vražda v roce 1979, vliv chaebŏlů v čele s Hyundai na ekonomický, ale stále častěji také na politický život země neustále rostl až do konce 80. let. Provázanost ekonomiky s politickými špičkami země se však naplno projevila až v 90. letech, kdy se do té doby autoritativně řízená země vydala cestou demokratických reforem a necenzurovaná média začala rozplétat systém vazeb, korupce a machinací.
Demokratická transformace se dotkla prakticky celé korejské společnosti, chaebŏly si ale pomocí nelegálních účtů a miliardových úplatků, z jejichž přijímání byli obviněni i oba bývalí demokratičtí prezidenti, svou nedotknutelnou pozici udržely. Korumpujícími byly především největší konglomeráty - LG a Hyundai.

Úplatkem k Nobelově ceně míru

Za nejznámější jihokorejskou korupční aférou stála právě společnost Hyundai. Šlo o obvinění z podílu na nelegálním převodu více než 500 milionů dolarů na účty severokorejské vlády. Vlivný chaebŏl měl v transakci figurovat jako prostředník a pod rouškou investice maskovat skutečného dárce peněž, jímž byla jihokorejská vláda v čele s prezidentem Kim Te-džungem., která měla na oplátku firmě zajistit přísun lukrativních státních zakázek. Cílem vedení země bylo přivést pomocí úplatku vedení KLDR k jednacímu stolu, a získat tak důležité body v žebříčku popularity zajišťujícím znovuzvolení. Celá akce se zdařila a ještě než došlo k odhalení podvodu, získal Kim Nobelovu cenu za mír.

Slovo chaebŏl v korejštině neoznačuje pouze korporaci. Dalším významem je slovo plutokrat, tedy jedinec preferující politické uspořádání, v němž je moc soustředěna v rukou úzké skupiny lidí vybraných na základě majetkových poměrů. A právě jako plutokratická by se i přes veškerý demokratický pokrok, kterým země za posledních patnáct let prošla, dala charakterizovat dnešní Jižní Korea.