Pozor (korejská) zákruta

Autor: Tonda Pilka

Ze všeho nejdřív musím upozornit na základní fakt: nacházíte se v Asii. Zapomeňte na organizované Japonsko, či ohleduplnou Evropu. V Asii žije spousta lidí a všichni se snaží prosadit své JÁ jak ve společnosti, tak na silnici. Platí právo silnějšího, tudíž se zhusta troubí, bliká a taky řve. To pro začátek.

Nyní konkrétně. V Koreji se jezdí vpravo jako v Čechách a na Moravě. Žádné zvláštní pravidlo neplatí, snad jen, že na křižovatce můžete odbočit vpravo na červenou, pokud tím nikoho neohrožujete. Na silnice potkáte většinou nová auta, stáří víc než 10 let je spíše výjimkou. Obliba SUVéček a džípů všeho druhu je veliká, protože místní silnice jsou zhruba na stejné úrovni jako české, místy i horší. Snad všechna auta jsou vybavena navigací. Když uvíznete v zácpě, což se vám tady stane velmi často, stačí přepnout navigaci na příjem televize a můžete sledovat svoji oblíbenou soap operu. Dálnice jsou placené a dobrá navigace vás přesně poinformuje, kolik budete platit.

Jízda na dálnici, či okresce je pro našince relativně snesitelná. Obecně se hojně užívají (zneužívají) výstražná světla. Nenechte se vyvést z míry, když na dálnici ve 100km za hodinu před vámi začne někdo blikat. Znamená to jen, že chce měnit směr, vyjádřit poděkování, nebo prostě něco udělat. U autobusů je to ještě oblíbenější. Používání světel je prostě na řidiči a vzhledem k tomu, že Korejci jsou horké hlavy, blikají víc, než musí. Na blinkry se moc nehraje, to už spíš zapnou obě pro výstrahu. Jinak na dálnici, či okresní silnici jsou Korejci „relativně“ ohleduplní. Víc se cpou a občas do toho zatroubí, ale nic, co by jeden nezvládl. Taky samozřejmě potkáte magory, co to stříhají přes tři pruhy ve 150km. Nebojte, stejně se potkáte v zácpě o 10km dál.

Pravá legrace vás ovšem čeká při jízdě ve městě. Začnu od toho nejjednoduššího a totiž chodců, kteří jsou ve srovnání s Evropou disciplinovaní. I když je víc než zřejmé, že nic nejede, tak stejně trpělivě čekají, až naskočí zelená a pak se snaží co nejrychleji přejít. Občas sice někdo přechází, kde nemá, ale protože doprava je hustá, většinou s ohledem na vlastní zdraví zavčas rozmyslí.

Oblíbeným dopravním prostředkem je v Koreji kolo a tady pozor. Zvláště dospívající mládež zkouší meze své smrtelnosti (zřejmě pod vlivem počítačových her, které tak rádi hrají) a několikrát jsem viděl, jak to kluk střihl kolmo přes křižovatku přesně v okamžiku, kdy blikla zelená. Vzdálenost mezi jeho zadním kolem a blatníkem rozjíždějícího se auta byla možná 15cm. Na druhou stranu cyklisté často užívají chodník a celkem rozumně autům ustupují.

To co platí o cyklistech, platí mnohonásobně o mopedech a motorkách. Tam, kde cyklista raději použije chodník, bude motorkář hledat i ty nejnemožnější mezery, aby se protáhl. Vzhledem ke své rychlosti jsou jednostopá vozidla značně nebezpečná a bohužel velmi bezohledná. Na semaforech často jen kouknou do stran a je-li vzduch čistý, klidně jedou dál, i když je červená. Tohle ovšem platí obecně. Semafory se tu berou spíš jako informace, než jako příkaz.

Nyní k nejnebezpečnějšímu co můžete ve městě potkat. Jsou to autobusy a taxíky. Začnu od těch větších, čili autobusů. Tady vás čeká hodně legrace, ale vzhledem k jejich velikosti si nějaké soutěžení prostě rozmyslíte. Musíte mít na paměti, že řidiči autobusů se musí držet jízdních řádů, jinak je čekají srážky z platu. Cestující veřejnou dopravou si občas připadá jako pasažér dvojmístné formule 1 na okruhu v Monte Carlu, ale na druhou stranu se všude dostane včas. Autobusům tudíž raději ustupte a nechte je dělat jejich práci. To že se naprosto nesmyslně cpou, červenou na křižovatce ignorují a cestující nechávají vyskakovat za jízdy, prostě berte, jako fakt a raději se nerozčilujte.

Nejhoršího se můžete dočkat od taxíků. Jestliže se autobus nebude cpát někam, kam se sotva vejde moped, tak taxi to určitě zkusí a ještě vás vytroubí jak blbce. Respektování pravidel pro taxi neplatí, takže kdekoliv je vidíte, doporučuji přepnout pozornost na poplach červeného stupně. Klidně vám vjedou do křižovatky a zůstanou tam stát, vytlačovat vás z pruhu za mohutného troubení a vůbec dělat věci naprosto protismyslné. Mějte na paměti, že jakákoliv kolize vás může přijít hodně draho. Vzhledem, k tomu že majitelé taxislužeb jsou bývalí policisté, či vládní úředníci, tak vaše šance u soudu jsou spíše mizivé.

Jestliže už k nějaké kolizi dojde, tak máte jednu obrovskou výhodu. Jste obyvatelé západního světa a tudíž pro případné korejské chytráky, co by na vás rádi něco trhli, tvrdší oříšek. Záleží ovšem na míře škod, obecně ale platí, že hlasitější a agresivnější vyhrává. Jestliže se jedná o nějaké odřené plechy, tak prostě vystupte z auta, začněte řvát (česky, anglicky, neartikulovaně), živě gestikulovat a vůbec dokazovat druhé straně, že viníkem je ona. Nejúčinnější je předstírat, že jste američtí vojáci, protože ti tady mají v podstatě nedotknutelný status. Jak jsem ovšem poznamenal na začátku, záleží na konkrétním případě a jedná-li se o něco závažnějšího (např. zranění), tak asi budete muset kontaktovat ambasádu.

Zvláštní zmínku musím věnovat retardérům všeho druhu. Vzhledem k tomu, že Korejci milují rychlost, „mrtvé policajty“ potkáte skoro všude. Velmi častá je kombinace s pruhy na silnici, které vypadají úplně stejně jako retardér. Řidič tak raději přibrzdí, než aby riskoval nepříjemný „skok“. Satelitní navigace jsou ovšem velmi sofistikované, takže by vás měli poinformovat, který je pravý a který ne. Živé policisty na silnici příliš nepotkáte, snad jen v pátek a sobotu a to jen kontrolují alkohol. Že by se vzrušovali s rychlostí, či technickým stavem vozidla, s tím jsem se nesetkal, ani o tom neslyšel.

Závěrem musím poznamenat, že mé zkušenosti vycházejí z nedlouhého pobytu a týkají se oblasti kolem Soulu, tudíž situace může být místně naprosto odlišná.