Ordinace v růžové zahradě

Autor: Michal Vodrážka (dodatek Martin Vlnas)

Ještě nejsem v Seoulu ani měsíc, a už jsem měl tu čest dvakrát okusit kvalitu místní lékařské péče. Druhý týden v lednu se ukrutně ochladilo, přes den bylo okolo mínus osmi, a já jsem trochu podcenil počet vrstev nutných k potlačení chladu a nastydl a dostal kašel. Za týden jsem to vyležel, ale pořád jsem měl divný pocit tlaku za očima, někdy až bolestivý, zvlášť pokud jsem koukal hodně doleva nebo doprava. Nikdy jsem neměl zánět dutin, ale přišlo mi, že tohle by mohlo být poprvé, tak jsem se rozhodl navštívit doktora. A ano, jsem hypochondr.

Pan doktor si poslechl moje vyprávění a podezření, změřil mi teplotu a zeptal se, jestli mám velkou rýmu. Řekl jsem, že ne, už jen kašel, a moje teplota byla normální. Na to doktor povídá: "Myslím, že je to stres. Máš bolesti zad?" Já na to že ne, a že se stresem problémy nemám. Doktorova odpověď byla "Myslím, že je to stres. Abych ověřil svoji hypotézu, dám ti 4 injekce analgetika do oblasti čela, a když symptomy pominou, je moje diagnóza správná". To mi jaksi došla řeč, ale hlavou mi proběhlo něco na způsob "ty brďo, místo aby mě vyšetřil, tak mi do hlavy píchne injekci, to je hustý". No, s doktorem se nehádá, tak jsem se natáhnul na lehátko, a dostal 4 injekce, 2 do spánku a dvě nad obočí. Po patnácti minutách přišel doktor zpátky, a říká "Tak co?" Vstal jsem, zkusil se předklonit (to byl tlak vždycky největší), a opravdu, tlak byl pryč. Nádavkem jsem dostal nějaké pilule kdyby se stres vrátil, a bylo to. Až přijde letní zkouškové, jsem ochotný se podělit, Martine :)

Darth Vader: v případě stresu večer všechny 4 po jídle a zapít vodou

Dneska jsme měli zdravotní prohlídku, v Hanaro medical foundation v centru Seoulu. Dělali nám všechno, krev, tlak, váhu a výšku (do dneška jsem žil v bludu že mám 183cm, ale Korejci tvrdí jen necelých 182), oči, rentgeny plic a žaludku, a dokonce i ultrazvuk břicha. Dítě nečekám. Na konec přišla zubní prohlídka, doktorka (spíš zubní sestra, byla dost mladá) uměla jen jednu větu (i dont speak english) plus čtyři slova anglicky (gum disease; brush more), tak jsme všichni dostali stejnou dobrou radu :)) Nepříjemný detail - nepoužívala rukavice, a byl jsem asi tak 20tý na řadě. Ach jo.

Dodatek (by Martin Vlnas)

Michalův starší článek mi připomněl útrapy s korejským zdravotnictvím, které jsem společně se zástupem spolužáků na SKKu prožil minulý semestr. Všechno to začalo hned třetí den po začátku školy, kdy si Chris, německý pořízek, cestou z jedné hospody do druhé usmyslel, že nám musí předvést svůj nejnovější trik - salto na zad. Aby si "posichroval", že ho dotočí, vylezl na víc než metr vysokou poštovní schránku. Všechny naše "dobré rady" byly marné.

Skok Chris opravdu dotočil, jenže nějak pozapomněl, že nedopadne na žíněnku v tělocvičně a že flip-flopy zvané vietnamky nejsou zrovna optimální obuv. Odnesla to pravá pata. Zlámal si snad všechny kůstky, které tam nacházejí. Po třech dnech strávených v korejské nemocnici letěl domů. Vskutku originální způsob, jak se vyhnout studiu v Koreji.

Můj rakouský jmenovec Martin zase si zase z cest Vietnamu přivezl dodnes neznámé onemocnění ledvin. Když se ho univerzitní doktor konečně rozhodl poslat do nemocnice, ledviny mu už selhávaly. To nejhorší mělo ale teprve přijít. V Seoul National University Hospital to sice vypalo lépe, než v EHWA University Hospital, jenže dozorující doktor první noc jaksi zapomněl pustit přichystanou kapačku s infuzí. Není nic lepšího než mít čtyrycítky horečky, nemocné ledviny a nedostatek tekutin. Martin málem umřel. Sice čtyřikrát volal sestru, ale ta samo neuměla anglicky. Martinovy zoufalé anglické prosby o vody, se tak setkaly jen se zkříženými rukami a obligátním "obsojó". Nakonec ho zachránila síla vůle. S poledních sil se k ránu na pokraji kolapsu sebral, strhal ze sebe všechny hadičky a vydal se na toaletu napít. Teprve potom se sestra rozhodla probudit doktora, který si uvědomil, co se stalo...

Tímto vzdávám holt korejskému zdravotnictví.

Ještě jedna veselejší historka na závěr. Nedávno jsem si vyslechl vousatou ale vskutku humornou historku. Nejmenovaná osoba byla v Jižní Koreji nucena vyhledat lékařskou pomoc. Po návratu na rodnou hroudu se kamarád, jelikož byl pojištěn, vydal částku zaplacenou v Jižní Koreji požadovat zpět. Vše proběhlo bez problémů. Za pár týdnu peníze skutečně dorazily. A dorazilo jich dokonce několikanásobně mnoho. Pojišťovna udělala chybu a místo aktuálního kurzu jihokorejského wonu použila pro přepočet kurz severokorejský. Z banální nemoci se tak nakonec stala velmi ale opravdu velmi dobře placená brigáda.