Dějiny Koreje podruhé: Sjednocená Silla a Parhä

Autor: Vojtěch Pitra

Minule jsme skončili u Kogurja, jemuž se podařilo odrazit dva čínské pokusy o absolutní nadvládu nad Korejským poloostrovem. Mezitím na jihu Päkče zaútočilo na Sillu. Silla se snažila spojit s Kogurjem, ale to nemělo zájem. Domluvila se proto s Číňany. Plán byl následující: nejdříve vyřídíme Päkče a tím pádem obklíčíme Kogurjo ze severu i z jihu a vyřídíme je. Roku 668 tento záměr úspěšně dokončili.

obr.: architektura z období Sjednocené Silly.

Od tohoto roku vládla poloostrovu Sjednocená Silla. Čína si tím pádem myslela, že jí patří celý poloostrov včetně Silly. Ta byla ale pochopitelně proti. Vzápětí proto s pomocí tamních jednotek usilujících o znovuobnovení říše vyrazila do boje o znovuzískání území dřívějšího Kogurja. Vojska poslala i do Päkče a vyhnala z ní Číňany. Roku 676 se jí podařilo vyhnat Číňany i z území Kogurja.

Odražení ozbrojené agrese dynastie Tchang má pro Koreu nesmírný historický význam, protože se tsk podařilo udržet nezávislost Korejského poloostrova. Je to už podruhé, co se Korea ocitla na prahu porobení.

Na severu založili kogurjští uprchlíci nové království Parhä, nástupce Kogurja. Časem se ale situace v oblasti uklidnila a Parhä i Silla navázala s čínskou dynastií Tchang přátelské vztahy. Do Číny jezdili na výměnné pobyty korejští učenci a mniši a přejímání tchangské civilizace bylo hlavní příčinou rozkvětu v obou království.

obr.: království Parhä v době největší slávy.

Sjednocení země královstvím Korjo

Sjednocená Silla byla silně autoritářským státem, což nakonec vedlo k jejímu úpadku. Šlechta mezi sebou neustále válčila o politickou moc a za 150 let se na trůnu vystřídalo dvacet králů. Většinu společnosti ovládaly bohaté šlechtické rody násilím vybírající daně od rolníků na úkor vlády. Když se vláda pokusila zjednat nápravu, došlo k celonárodním vzpourám.

Dva nejsilnější vůdci se na dobitých územích pokusili založit obnovená království Päkče a Kogurjo. Proto je toto období nazýváno Pozdní Tři království. Král obnoveného Kogurja, Wang Kon, přejmenoval svou říši na Korjo (zkrácený název Kogurja) a plánoval si podmanit celou Koreu. Nejprve porazil Sillu a poté i Pozdní Päkče. Přibližně ve stejnou dobu na severu zaniklo po nájezdech Kitanů království Parhä. Většina jeho obyvatel prchla do Korja. Wang Kon je srdečně přivítal a rozdal jim spoustu půdy. Korjo tím dosáhlo celkového sjednocení země. Královskou moc upevnilo osvobozením většiny otroků, které šlechta využívala i jako vojáky, a zavedením zkouškového systému pro vysoké státní úředníky, místo dosavadního dědičného. Kdo neposlechl, byl smeten pod stůl.

Vedle otroků se na dně společnosti nacházeli ještě tzv. vyvržení, mezi které patřili košíkáři, akrobaté, zpěváci, ale i třeba řezníci.

obr.: král Wang Kon, zakladatel království Korjo.

Korju se podařilo své území mírně rozšířit také na sever, ale jen o pár let později Kitánové korejská vojska vyhnali a dostali se až do hlavního města Korja Käsongu. Kitanové si uvědomovali, že by dobité území stejně nedokázali udržet, a proto se dobrovolně stáhli zpět. Jediné co chtěli, bylo, aby král Korja osobně vzdal hold kitanskému dvoru. Myslíte si, že to udělal? Ne, vykašlal se na to.

Roku 1018 vpadli Kitanové do Koreje znova, ale Korjo je doslova zmasakrovalo, když ze stotisícové armády přežilo sotva pár tisíc. Nadále už své vztahy řešili mírovou cestu. Zbývalo ještě vyřešit vztahy s Džurdženy, předky Mandžuů. Nejprve nebyli žádnou hrozbou, tou se stali až po sjednocení všech kmenů Wan-jenem. K jejich odražení museli pomoci i speciální jednotky buddhistických mnichů.

Pokud vám to přijde jako něco z komiksu, tak mě taky, ale je to pravda. Vysvětlím za moment. Roku 1115 založili Džurdženové vlastní stát Ťin, který porazil dvě čínské dynastie Liao a Sung. Korjo raději uznalo Ťinu jejich svrchovanost a tím zabránilo jejich vpádu.

A teď k těm mnichům. Mniši dostávali od státu půdu a byli osvobození od nucených prací. To lákalo spoustu lidí a jejich počet rychle rostl. Velkou část mnichů tvořili aristokraté, čímž majetek klášterů ještě vzrostl. Navíc nemuseli platit daně. Být něco takového v dnešní době, tak jsou mnichy všichni Češi. Aby své bohatství uchránili, začali buddhisté vytvářet vlastní vojenské jednotky.

obr.: a takhle vypadá jeho hrobka v Käsongu.

Náboženství a kultura

Vedle buddhismu se začal uplatňovat ve větší míře také konfucianismus, který upřednostňoval racionální přístup k životu na rozdíl od buddhismu slibujícího spasení v příštím životě. Aby si stát zajistil přízeň Buddhy, nechal vytvořit tzv. Tripitaku Koreanu, soupis buddhistických spisů přeložených z čínštiny. V celé východní Asii jich vzniklo na dvacet, ale korejská je z hlediska přesnosti, krásy kaligrafického stylu a řezby dřevěných matric považována za nejlepší.

Vrcholem umění Korja se stala celadonová keramika. Vznikla sice podle čínského modelu (jako většina věcí v Koreji), ale sami Číňané ji oceňují jako nejkrásnější keramiku na světě.

obr.: slavná celadonová keramika.

obr.: dřevěné matrice Koreany Tripitaky.

Vojenský převrat

Aristokratická vláda v Korju byla založena na nadřazenosti civilní vrstvy nad vojenskou. To se však mělo brzo změnit. A rozhodně ne sametově! Poslední kapkou bylo, když příslušník jednoho vznešeného rodu zapálil vousy generálovi Čong Čung-buovi a král Uidžong, velký milovník umění, nijak nezasáhl.

Roku 1170 tak vypukla vzpoura vedená oním „zapáleným“ generálem a pokřikem „Smrt civilním úředníkům!“. Během tří let byl vyvražděn velký počet úředníků a moc přešla zcela do vojenských rukou. Už nebylo důležité, z jakého rodu jste, ale jak velké vojsko máte. Čong byl zanedlouho zavražděn, a tak to šlo pořád dokola. Vůdcové se střídali s pravidelností ročních období a zemi ovládl zmatek. Ten ukončil až Čchö Čchung-hon, který nejprve odstranil všechny, kdo o něm pochybovali, včetně bratra a synovce, a nastolil vlastní diktaturu. Svým oponentům buď daroval půdu za příslib loajality, nebo je povraždil.

obr.: zrekontruovaná pagoda z období Korjo.

Boje s Mongoly

Mongolové odjakživa záviděli jižním sousedům jejich bohatství. Nejprve se Korjo s Mongoly spojilo a společně vyhnali Kitany z Mandžuska. Mongolové se potom považovali za ochránce Korja a chtěli si za to nechat platit. Nepřipomíná vám to něco? Ano, podobně to bylo se Sjednocenou Sillou a Číňany. Korjo to odmítlo, a když byl roku 1225 zabit mongolský posel, Mongolové roku 1231 zaútočili.

Vláda Korja se schovala na ostrově Kanghwado (Mongolové se báli vody) a rolníkům poradila ukrýt se v horách. Mongolové začali plenit a vraždit. Vláda žijící v přepychu a bezpečí na ostrově si ale dál zvesela vybírala obrovské daně a následkem toho ztratila podporu „ždímaných“ rolníků V jejich hlavách začala převládat myšlenka na uzavření míru. Civilní úředníci toužící po ztracené moci se spojili s částí vojenské aristokracie a svrhli z trůnu rod Čchö. Moc přešla do rukou krále a ten s Mongoly uzavřel mír.