Dlouhá je cesta k demokracii

Stejně jako Česká republika (nebo lépe Československo) získala i Jižní Korea „svou“ demokracii teprve na konci osmdesátých let minulého století. Narozdíl od naší „sametové“ revoluce představuje ta jejich další krvavou kapitolou jihokorejské historie.

Píše se 22. květen 1987. Během bouřlivých protestů v soulské čtvrti Myeongdong zvedá matka do výše svou dceru oblečenou do trička s nápisem: "Chci žít v zemi bez lží."
Demonstrace byla součástí celonárodních protivládních protestů vyhrocených úmrtími Park Jong-cheola, který 14. ledna 1987 podlehl následkům brutálního policejního výslechu, a Lee Han-yeola, jenž zemřel po zásahu nábojnicí se slzným plynem.


Pobouřeni brutálním mučením Park Jong-cheola, jednoho z prodemokratických aktivistů, útočí studentky soulské Ewha Womans University kameny na policejní jednotky. V době represí nebyly vpády policie na univerzitní půdu ničím neobvyklým. Na zaplynování kampusu jsou vysokoškolačky připravené – obličej si chrání maskami a šátky.


Každodenní život v jihokorejské metropoli koncem osmdesátých let. Obyvatelé města „oblečení“ do plastikových pytlů, které je chrání před všudypřítomným slzným plynem, vyráží za starostmi všedního dne. Ne nadarmo byla Jižní Korea největším importérem slzného plynu na světě.

Režim však ztrácí svou sílu – píše jaro se roku 1987.


Buddhističtí mniši obklopení zásahovou jednotkou sedí na jedné ze soulských ulic a s modlitbou na rtech podporují protesty.


Pro další fotky a komentáře (v angličtině) přejděte sem a sem (the Hankyoreh).