Česká publikační činnost o Korejském poloostrově

Autor: Martin Vlnas

Mimo nejvýznamnějších akademických autorit, které práce zmiňuje dle obecného konsenzu současné koreanistiky, se tento text zaměřil na autory publikující v týchž periodikách, jako autor – Finančním magazínu (Finmagu), Reflexu, Respektu a deníku Mladá Fronta Dnes. Vzhledem k rozsáhlému prostoru věnovanému jihokorejské tematice je krátce zmíněn také Nový Orient, časopis Orientálního ústavu Akademie věd České republiky.

Nejstarší dohledaný text je starý 15 let. Toto období bylo autorem této práce zvoleno záměrně tak, aby korespondovalo s transformací jihokorejského politického systému z autoritativního na demokratický. Všechny zde zmíněné texty se tak již z větší části zabývají moderní demokratizující se či demokratickou Jižní Koreou. Při vyhledávání textů autor pracoval s vlastním archivem, s on-line archivy zmíněných periodik, s knihovnou Orientálního ústavu Akademie věd České republiky a také s přehledem bibliografie o Jižní Koreji dostupným na internetových stránkách www.korea.cz .

Obecně je možné říci, že se drtivá většina autorů publikujících ať již akademické, či publicistické texty o Jižní Koreji rekrutuje z řad studentů a přednášejících studijního oboru koreanistika při Ústavu Dálného východu Univerzity Karlovy. Zde je nutné zmínit činnost dvou nejvýznamnějších českých expertů na Jižní Koreu: docentky PhDr. Miriam Löwensteinové, Ph.D., vedoucí oboru koreanistiky a odborné poradkyně a korektory reportáží v praktické části práce, a docenta PhDr. Vladimíra Pucka, CSc. Oba však publikují především odborné texty a aktuální dění komentují pouze na přání novinářů . Výjimku tvoří text Miriam Löwensteinové Rodina v Koreji: střípky a postřehy (Löwensteinová 1995) publikovaný v časopise Nový Orient a medailon Byl Kim Jong-sam mezi korejskými prezidenty výjimkou? (Löwensteinová 1997) otištěný tamtéž. Ve stejném periodiku vyšly také dvě etnografické studie, jejichž autorkou je koreanistka Jolana Klubrtová: Dvě setkání s korejskou kulturou (Klubrtová 2001a) a Pohled do korejské kuchyně (Klubrtová 2001b), reportáž Zdenky Klöslové Jak jsme poznávali Koreu, aneb hledání jehly v kupce sena (Klöslová 2004), či kvalitní historizující texty (Klöslová 2000a, 2000b, 2001), jejichž společným jmenovatelem jsou vztahy mezi Československou republikou a Jižní Koreou před druhou světovou válkou.

Aktivně publikujícím autorem je také Mgr. Petr Bláha, M.A. působící při Orientálním ústavu Akademie věd. Své texty poměrně pravidelně (s ohledem na obtížnost s jakou jihokorejská témata pronikají na českou mediální scénu) publikuje v týdeníku Respekt (srov. Bláha 2000a; 2000b; 2002; 2006). Žánrově jde, s výjimkou medailonku Superdiplomat Pan Ki-mun (Bláha 2006), o reportážní texty hraničící s komentovaným zpravodajstvím. Týdeník Respekt otiskl také reportáž: Buddha s křížem na těle: V Koreji se buddhističtí mniši inspirují u křesťanských misionářů (Gruberová, Irena M. 2001), jejíž autorkou je tehdejší studentka koreanistiky Irena M. Gruberová. Na stránkách stejného periodika se objevily také články dalších autorů (Fischerová 2001; Dlabal 1998).

Významnou osobností, která se Jižní Koreou v českém prostředí dlouhodobě zabývá a aktivně o ní publikuje, je koreanista a japanolog Jiří Janoš. Jeho kniha Dokonale utajená Korea (1997) představuje jediný český rozsáhlý reportážní text o Korejském poloostrově, který v České republice vyšel za posledních patnáct let. K tomuto soudu autor práce dospěl podrobným seznámením se s publikacemi o Jižní Koreji dostupnými v knihovně Orientálního ústavu Akademie věd. Tento závěr byl dále potvrzen seznámením se s přehledem jihokorejské bibliografie dostupným na www.korea.cz. Ke stejnému poznatku došli také současný český velvyslanec v Jižní Koreji Jaroslav Olša jr, a vydavatel Juraj Lajda. Právě absence jakéhokoliv aktuálního uceleného reportážního textu o současné Jižní Koreji vydavatele přivedla k nápadu publikovat knihu, která by stávající situaci částečně napravila.

Dílo Jiřího Janoše Dokonale utajená Korea (Janoš 1997a) představuje již více než deset let nezbytné minimum pro každého, kdo se chce s Jižní Koreou seznámit. Jde o klasický reportážní text, v němž autor líčí zemi na základě vlastní zkušenosti. Své zážitky pak dle reportážních standardů doprovází základními faktografickými daty a podává tak ucelený obraz země pohledem českého autora. Nutno ale konstatovat, že jisté pasáže knihy již nejsou aktuální, vzhledem k bouřlivé transformaci, kterou Jižní Korea neustále prochází. Následující díla Jiřího Janoše Japonsko a Korea (2007a) či připravovaný titul Umění Koreje (2008) od reportážního formátu upouštějí, i když v prvním zmíněném díle je stále možné najít pasáže vycházející z autorových cest po Jižní Koreji. Reportážní činnosti se ale Jiří Janoš nevzdal. Kratší texty odpovídající možnostem daného média autor stále publikuje na stránkách Reflexu (Janoš 1999; 2000a; 2001; 2007b), či v cestopisných měsíčnících Lidé a země (Janoš 1996; 1997b; 2000b) a Koktejl. Jeho starší reportáže je možné zpětně dohledat také v Mladém Světě (např. Janoš 1993).

O reportážní zachycení současné Jižní Koreje se úspěšně pokusil také kmenový redaktor Reflexu Jan Zvelebil v knize Na vandru s Reflexem II.: Češi jsou všude! Jak se jim vede? (2008). Publikace Koreji věnuje celkem patnáct stran. Podkladem pro jejich napsání byla dvojice rozhovorů - kromě autora této práce Zvelebil vyzpovídal také Olgu Janíčkovou, která v zemi strávila pět let. V rámci Zvelebilem vedené rubriky Vandr v tištěném Reflexu dále vyšly reportáže o životě v Jižní Koreji od studentky koreanistiky Veroniky Bednářové (Bednářová 2003) a také od autora tohoto textu (Vlnas 2008f). Kromě těchto dvou textů Reflex během sledovaného období uveřejnil také další reportážní texty s jihokorejskou tematikou (srov. Hudema 2007; Kořínek 2000).

Mnohem více mediálního prostoru než Jižní Korea dostává její severní soused, který sice není hlavním tématem práce, přesto ho není možné pro jeho vliv na jihokorejské dění a společnou historii opomenout. Vynikající a v českém ale i evropském kontextu ojedinělou reportážní sondu do severokorejského prostředí představuje text Na studiích u Kimů: Čeští koreanisté popisují svou stáž v nejzáhadnější zemi světa (Hindrich, Chlada 2004), jehož autory jsou Jaromír Chlada a Petr Hindrich – oba studenti koreanistiky na FF UK. Autoři se do Severní Koreje dostali díky studijní stáži. Byli prvními Čechy, mimo členů diplomatického sboru, kteří v zemi dlouhodobě pobývali po deseti letech. V českých médiích vycházejí stále častěji také další reportážní texty ze Severní Koreje, například: Rudá Korea slaví (Hrubý 2007) či Taekwondo vejpůl (Polanská 2005), jejich autoři však v Severní Koreji pobývali pouze omezenou dobu, pokud vůbec, čemuž odpovídá také kvalita textů.

Obecně je možné shrnout, že dostupná původní česká publicistická tvorba o Jižní Koreji je, alespoň během autorem sledovaných patnácti let, velmi omezená. Pokud se čeští autoři rozhodnou o Korejském poloostrově publikovat, většinou se spokojí s agenturními zprávami, případně jde o jejich kompilace do jediného shrnujícího článku (srov. Štefan 2008; Vodička 1999). Tímto způsobem zpracovávané texty dominují v deníku Mladá Fronta Dnes. Původní reportážní text o Jižní Koreji vytvořený „v místě dění“ autor práce při průzkumu archivu Mladé Fronty Dnes nenalezl. Děje se tak i v situacích, kdy se Jižní Korea ocitne na předních stranách českých periodik, jako tomu bylo v případě únosu jihokorejských misionářů hnutím Taliban v roce 2007, nebo během cesty jihokorejského prezidenta do Severní Koreje v témže roce. Právě zásadního nedostatku textů psaných „z místa dění“ se autor snažil během svého pobytu v Jižní Koreji využít.

Nutno dodat, že malý zájem žurnalistů o teritorium je pochopitelný. Vyplývá především z geografické i politické vzdálenosti Korejského poloostrova od České republiky a jeho relativně malém významu na globálním poli. Jižní Korea tak nejen v českém žurnalistickém prostředí trpí syndromem malého státu obklopeného giganty – Čínou, Japonskem a z části také Ruskem. Výjimkou bylo především období následující po vypuknutí Asijské ekonomické krize v roce 1997, kdy se toto teritorium stalo epicentrem světového dění, ale také perioda po únosu jihokorejských misionářů Taliby či období po nepodařeném severokorejském jaderném testu v roce 2007. Jako další výjimku lze jmenovat etapu před a během mistrovství světa ve fotbale, které se v Jižní Koreji a Japonsku konalo v roce 2002.

Vzhledem k současným investičním aktivitám jihokorejských firem na našem území a činnosti nového českého velvyslance v Jižní Koreji Jaroslava Olši jr. však lze očekávat, že počet původních publicistických textů, reportáže nevyjímaje, bude do budoucna přibývat.