Zobrazuje se Vám blog správně v IE?

Re: Po pěti emailech a marném čekání na odpověď od někoho zodpovědného (aka z Blogger Teamu) jsem se rozhodl zkusmo použít zálohované starší šablony. Chytila se až ta třetí. S tou originální připo... prakticky identická. Doteď nevím, kde se stala chyba, a asi už to ani nezjistím (s problémem si neporadil ani kolega matfyzák informatik), ale hlavní je, že blog už zase vypadá tak, jak by měl.

Takže s chutí do postování.

Zdar a sílu přeje

Martin

Teď jsem náhodou zkusil otevřít stránky v Internet Exploreru a je to celé nějaké připo... Jak se to zobrazuje vám, kteří IE používáte? Můžete mi nechat vzkaz v komentářích, ať se na to můžu podívat!

Díky

Náboženství v Jižní Koreji

Autor: Jakub Dobeš

Několikrát jsem byl dotázán, zda jsou Jihokorejci věřící a v co vlastně věří. Jsou to buddhisté? Křesťané? Pokusím se v pár řádkách shrnout to, co se dá o tomto tématu zjistit.

V první řadě bych měl zmínit, že v roce 2006 se k jakémukoliv náboženství hlásilo 74,7% obyvatelstva Jižní Koreje. Procentuální rozdělení náboženství je následující:

* buddhismus - 52%
* křesťanství - 20%
* ostatní náboženství - 0,7%
* nevěřící - 25,3%




Do ostatních náboženství jsou zahrnuty víry jako wonbulgyo (nový směr vycházející z buddhismu založený v roce 1916, kdy byl Pak Chung-bin osvícen), chondogyo (kloubící buddhismus, konfucianismus, taoismus a obsahující prvky křesťanství; je to taktéž náboženské hnutí vzniklé ve 20. století), šamanismus, hinduismus, judaismus, konfucianismus; minoritním korejským náboženstvím je také islám. Procentuálně nejvíc věřících se nachází ve větších metropolitních městech, jako je Soul (49,9 % věřících), Busan (46,1 % věřících) nebo Daegu (45,8 % věřících). Jižní Korea je také třetí v žebříčku zemí Jihovýchodní Asie v procentuelním zastoupení křesťanství (první dvě místa patří Filipínám a Východnímu Timoru).


Kromě Křesťanství, kde je dána jasná hranice mezi věřícími a nevěřícími, mohou ve statistikách ostatních náboženství vzniknout jisté nejasnosti. Například meze věřících v buddhismu či konfucianismu jsou jen těžce rozeznatelné. Nejen v Koreji, ale i jiných zemích dochází k tomu, že se víra dědí v rámci rodu nebo je všeobecně uznávaná v nějaké společnosti a tím vzniká problém rozeznat kupříkladu buddhisty od ne-buddhistů. Mnoho lidí žijících na odlehlých místech je hluboce zasaženo touto tradicí víry, již uznávají všichni okolo. Mimoto není pro Korejce neobvyklé modlit se v buddhistických chrámech, podílet se na konfuciánských rituálech a pro rady chodit k šamanovi. Krom toho statistiky podceňují počet lidí hlásících se k novým vírám. Některé zdroje odhadují počet příznivců Ch'ondogyo na víc než jeden milion.


Některé tradice, převážně buddhismus, jsou spojovány s historií Korejského poloostrova. Místa jako chrám Pulguksa, Sokkuram Grotto v Kyongju nebo chrám Haeinsa blízko Taegu jsou považovány za nejdůležitější kulturní památky země.

Konfucianismus zůstává nedůležitějším ve společenské etice. Očividně má největší vliv na korejský vzdělávací systém. Křesťanství je v Koreji spojováno s modernizací a sociálními reformami. Mnoho křesťanu v současné Jižní Koreji je podobného názoru jako zkušený politický opoziční vůdce Kim Dae Jung (katolík), který je velkým zastáncem lidských práv. Křesťansky podporované organizace jako Urban Industrial Mission podporují odbory.

Nová náboženství získávají své příznivce z obou tradičních náboženství i z křesťanství tím, že matou lidi různými úhly pohledu. Tím došlo k tomu, že v 19. století bylo v Jižní Koreji napočítáno více než 5000 nových náboženských směrů/hnutí, kde mnoho z nich bylo jen malých a dočasných.

Text je částečným překladem článku "Religion in South Korea" z internetové encyklopedie Wikipedia.

Korejské mýty a pověsti

Autor: Vojta Pitra

Nedávno jsem dočetl skvělou knížku Vodopád devíti draků - sbírku korejských mýtů a pověstí. Všechny jsou strašně zajímavé a založené na úplně jiných morálních hodnotách, než ty evropské. Dvě z nich jsem zestručnil a publikoval na svém blogu. První je o Tangunovi, bájném zakladateli korejského národa a druhá je věnována lásce.

Tangun – Princ santalového stromu
Jeden z nejstarších mýtů vůbec. Ve středověku byl Tangun považován za praotce všech korejských kmenů. Legendární rok Tangunova zrození rok 2333 př. N. l. byl prvním rokem tradičního korejského kalendáře....

V nebeské říši vládl bůh Hwanin. Vedlejší žena mu porodila syna jménem Hwanung. Ten tušil, že díky svému původu nebude moci převzít vládu po otci a zatoužil sestoupit na zem. Otec mu v tom nebránil a vybral mu nejvhodnější místo kolem tří vrcholků hory Tchebeksan. Na znak jeho božského původu mu daroval tři nebeské početi. Hwanung sestoupil na zem se třemi tisíci poddanými. Snesl se na duhovém obláčku přímo pod korunu posvátného santalového stromu. Tady vybudoval své sídlo, nazval ho Posvátné město a sám přijal titul Nebeský král. Svými činy rovněž řídil tři božstva přírodních živlů, vládce větrů, vládce deště a vládce mraků. Rozhodoval o osudu lidí, trestal zlo a nepravosti.

V té době spolu v jedné jeskyni žili tygr a medvědice. Obě šelmy toužily stát se lidmi. Vyhledaly Hwanunga a prosily ho o vyslyšení svých přání.

Hwanungovi se jich zželelo a daroval jim po svazku divotvorného pelyňku a po dvaceti paličkách česneku a přikázal jim: "vraťte se do jeskyně a v naprosté tmě tam sto dní pobývejte. Pokud to vydržíte, stanou se z nich lidé."

Tygr nevydržel a proměny se nedočkal. Medvědice měla více trpělivosti a za odměnu se proměnila v ženu. Ženě-medvědici bylo na světě smutno, protože se jí nedařilo najít životního druha. Zatoužila proto po dítěti a prosila Hwanunga, aby nedopustil vyhynutí jejího rodu. Hwanung se slitoval, dočasně na sebe vzal lidskou podobu a ženu-medvědici si vzal. Po nějaké době žena-medvědice porodila rozkošného chlapečka. Dostal jméno Tangun – Princ santalového stromu. Tangun poté zbudoval chráněné město Pchjongjang a ujal se vlády ve své říši, kterou nazval Čoson – země Jitřní svěžesti. Později hlavní město přenesl do Asadalu pod horu Pegaksan – Bílý štít. Své říši vládl půldruhého tisíce let. Na sklonku života se uchýlil do lesní pustiny a přeměnil se v Ducha hor. Tehdy dosáhl požehnaného věku tisíce devíti set osmi let.

Dva draci na ostrově Sanghwa

V den návratu vlašťovek z jižní Číny do Koreje, který je předzvěstí jara, si obyvatelé vesnice Sosong vyprávějí pověst o dvou dracích. Kousek od vesnice je dvojitý ostrov Sanghwa. Každoročně sem přinášejí drakům oběti, aby si vymodlili bohatý úlovek. Když se nad ostrovem ukáží dvě vysoká oblaka, dá se očekávat úrodný rok, protože v tomto znamení se oba draci setkávají. Pradávno prý žily v Hanjangu dvě zámožné rodiny, v jejichž čelech stáli vysocí královští úředníci: Kim a Ha. Rodiny se odedávna nepřátelily. I když se rodiny nenáviděly, jediný syn Ha se zamiloval do jediné dcery Kima. Zamilovaní si slíbili, že se vezmou. Mladý Ha se ale musel na rozkaz otce od dívky odloučit. Jeho posláním bylo studovat klasické knihy, aby se mohl stát královským úředníkem. Mladý Ha Činjong, jak se dívka jmenovala, řekl, aby na něho počkala, dokud nesloží úřednické zkoušky. Ta s tím i přes záplavu slz souhlasila.

Na ostrově Sanghwa se mladík pod dohledem buddhistického mnicha Pekčanga pustil do studia. Činjong přesto nemohl pustit z hlavy. Chodíval po pobřeží, hleděl na sever a myslel na milou. V noci ji psal dopisy, přestože je neměl po kom poslat. Bloumal po pobřeží a volal jméno své milé. Každý dopis roztrhal na kousíčky a ty pak naházel do vody, jako by je vlny mohly donést k Činjong. Nakonec se ale rozhodl již dále netrápit své srdce a soustředit se pouze na studium. Říkal si: "Až složím zkoušky, poprosím otce, aby mi dovolil se s ní oženit." Mezitím došlo na královském dvoře k velkým změnám.

Krále Tandžonga svrhl z trůnu jeho strýc, princ Sujang. Pan Ha, chlapcův otec, byl odpůrcem nového krále a prohlašoval, že raději zemře, než aby sloužil králi, který se zmocnil vlády nezákonně.

Své názory upřímný a zásadový pan Ha neskrýval ani před novým králem, později známým jako král Sedžo, a stihl ho za to nejvyšší trest. Jeho konkurent pan Kim, hlava znepřátelené rodiny a otec krásné Činjong, si přízeň nového krále získat uměl. Za odměnu dostal ještě vyšší úřad. Když se to Činjong dozvěděla, byla velmi nešťastná, protože ztratila naději, že si jednou vezme svého milého.

Jednou uslyšela Činjong v zahradě rozhovor z otcovy pracovny: „Neměl by přijít o hlavu každý příslušník zrádcovy rodiny?“ „Tak jest. Uděláme dobře, když co nejdříve sprovodíme ze světa toho kluka na ostrově. Bojím se, aby nám nezmizel.“ Ten hlas patřil jejímu otci. „Zítra ráno se tajně vydáme na ostrov s vojáky,“ bylo dále slyšet. Činjong se hned rozhodla vydat se na ostrov, aby překazila úkladné plány na zmaření miláčkova života. Tajně se se sluhou vykradla zadní branou z města a vydala se k ostrovu. Na moři však byly tak vysoké vlny, že jí majitel lodic odmítl půjčit veslici. Nabídla mu své perly, ale ani to ho nepřesvědčilo. Musela tedy čekat celý den. Vítr ale nepřestal ani nazítří.

Dále již Cinjong sečkávat nemohla. Tajně se přikradla ke člunu, naskočila a ze všech sil veslovala k ostrovu. Když již byla téměř u jižního výběžku ostrůvku, uviděla mladého Ha, ale až na severním konci. Mladý Ha Činjong zahlédl a rozběhl se k ní. V té chvíli se už ale k ostrovu blížila loď s vojáky vyslanými otcem Činjong. Volala na něho, aby utekl, ale přes hukot vln se zoufalé volání k mladíkovi nedoneslo. Ten však vytušil, že něco není v pořádku. Rychle skočil do člunu a začal veslovat k Činjong. Jak to spatřili vojáci, zamířili rovnou za ním. „Vojáci tě chtějí zabít. Spěchej! Rychleji!“ „Činjong, vydrž, hned jsem u tebe!“

Oba čluny se blížily k sobě, ale vojáci byli rychlejší. Nakonec, když už byly člunky milenců takřka u sebe a mladí lidé užuž napřahovali ruce, proťal modrou oblohu ohnivý blesk a udeřil do člunu. Mladík a Činjong se vznesli k nebi. Obloha rázem ztemněla. Dvě velká vysoká oblaka jako by se v tu chvíli dotkla ostrova a proměnila se v dračici a draka. Nebe milence zachránilo a pomohlo jim naplnit jejich lásku.

Sama nebesa se ustrnula nad jejich touhou po společném životě na zemi a dovolila jim setkávat se na souši alespoň jednou do roka v podobě dvou draků. Sestupují na zem a setkávají se na ostrově Sanghwa vždy třetího dne třetího měsíce. Tedy v den, kdy se vracejí vlašťovky.

Korea pohledem Rytmu Života

Tohle jsem našel na webu, konkrétně tady. Číst to je pro někoho, kdo v Koreji nějaký (i třeba krátký) čas byl, nebo něco četl o korejské historii, myslím, docela sranda. Autorka stylově čerpala přímo z Rytmu života. Jestli tam něco podobného vyšlo, potěš pánbůh. I když, kdo ví.

Každopádně (po kliknutí na read more) se před vámi zjeví "korejské dějiny v kostce". Původní komentáře jsem ponechal pro zachování autenticity. Obzvlášť ten poslední opravdu jede.


Jižní Korea

Jižní Korea leží na stejnojmenném poloostrově mezi Žlutým a Japonským mořem ve východní Asii. Počátky rané státnosti (Kosočon) sahají do 2. až 1. století před naším letopočtem. V období vlády dynastie Korjo (10. až 14. století) dochází k velkému rozmachu řemesel a obchodu. Zhruba od 4. století sílí čínský vliv - buddhismus, konfucianismus, písmo. Od roku 1637 se datuje nadvláda Mandžuů. Po čínsko-japonské válce o Koreu vzniklo Korejské císařství. V roce 1905 obsadili zemi Japonci a vyhlásili nad ní protektorát. Sílí hnutí za nezávislost. Po 2. světové válce byla Korea rozdělena demarkační čárou na 38. rovnoběžce na dva územní celky. 15. srpna 1948 byla na jižní části poloostrova vyhlášena Korejská republika.

Jižní Korea patří mezi vyspělé průmyslově-zemědělské státy s velkým nerostným bohatstvím. Najdeme zde četná naleziště wolframu, železné rudy, zlata, stříbra, mědi a zinku. Ze zemědělských produktů se zde pěstuje ponejvíce rýže, kukuřice, konopí, tabák a moruše.

Hlavní město Soul leží v blízkosti hranic s Korejskou lidově demokratickou republikou. Za války bylo hodně poničeno, ale v posledních desetiletích vyrostla nová, moderní zástavba. Centrum Soulu dnes přirovnáme k americkému velkoměstu Tři prominentní budovy připomínají dobu japonské nadvlády: radnice, nádraží a Kapitol s klasicistní fasádou. Paláce královských dynastií jsou pozoruhodné, ale některé jsou přístupné jen za doprovodu turistického průvodce. Zdobí je typické střechy - pagody. Pro město je typické množství chrámů, modliteben a míst v přírodě, určených k rozjímání.

Nedaleko centra bylo objeveno pohřebiště králů a na jeho místě byl zřízen "Tumuli park". V jeho středu je umístěn hrob, který má název "Nebeští koně" podle nalezeného vyobrazení. Pozůstatky s nalezenými ozdobami, nádobami, číšemi a dalšími předměty dokumentující tehdejší kulturu byly uloženy v Národním muzeu. Na pohřebišti jsou umístěny duplikáty.

Po celé zemi stojí v chrámech i na volných prostranstvích sochy Budhy z kamene, bronzu a jiných materiálů. Například v oblasti Popchusa dosahuje bronzová socha Budhy 22 m. Modlitby mnichů jsou doprovázeny údery dřevěných paliček o kovový zvon.

V jižní Koreji byla již od nepaměti silně zakořeněná pevná rodinná vazba. V každé, i rozvětvené rodině byla vždy prokazována úcta jejím starším členům. Z nich se pak rekrutovala "hlava rodiny". Jejich svazky silně připomínaly mafiánské rodové klany, ale pouze v dobrém slova smyslu.

Komentáře

Terka..., mail, 19.3.2006 20:35
Jéééé ten referát je mooc bezva! Díky mocíí za něj!!- nevim co bych bez toho dělala.. na rychlo sem musela vypracovat referát o jižní koree... a tohle mi moc pomohlo:)) tak jen tak dál, máš pěknej blog.. a ještě jednou dííky :-* papa ;))

vee, mail, web, 20.3.2006 18:53
=) to sem ráda, že to tu aspoň někomu pomohlo.... tenkrát sem si vzala štos časopisů na klín a hledala neznámo co=) jen sem věděla, že potřebuju něco zrovinka k téhle části naší Zemičky.... a objevila sem tohle.... aspoň k něčemu je to dobrý;) díky za pochvalu=* pa

Anča, 29.5.2006 17:53
taky móóóóć děkuji je to supr a aspon to nemusím hledat :-))

Dandule, 5.6.2006 19:26
fakt dííííííííííííííííííky za tento referát moc mi pomohlo k 1 ze zemáku fakt díky:)))

venda, 12.4.2007 19:29
Díky moc bez tebe bych neviděla rodinná pouta a to by byla vražda tak díky

V korejské sauně

Autor: Michal Vodrážka

V neděli jsem původně chtěl jít plavat, ale byla docela zima a cítil jsem se tak nějak lenivě, tak jsem místo toho šel do sauny. Korejská sauna má oproti české několik podstatných výhod:

a) může se v ní obvykle přespat, a to za skvělých 5 - 10 USD za noc, resp. je otevřená 24 hodin a vstupné platí na celý den.


b) není to jenom sauna, má 3 oddělené části - mužskou, ženskou, a společnou. V mužské části se svléknete, vydrhnete, osprchujete a pak vypotíte ve finské sauně, páře, nebo se prohřejete v bazéncích s různě teplou vodou nebo třeba zeleným čajem. Můžete si také dopřát masáž a dokonce si i můžete pořídit nový sestřih. Dnes mi ve škole kolegyně doporučila velkou saunu v centru, kde prý mají i bazének s rybičkami, co vám okoušou ztvrdlou kůži na chodidlech.


c) nakonec si navléknete triko a šortky, co jste dostali u vchodu, a vydáte se do společné části. Tam buď koukáte na televizi (včera dávali oldschool Jackie Chana v čínštině s korejskými titulky), hrajete on-line hry, posilujete, anebo si vlezete do některé ze spacích saun. Na výběr jich bývá několik, třeba deset, s různou teplotou (35 až 75C) a designem, např. lesní, co voní po smůle a bylinkách a je obložená poleny, nebo skalní, obložená kamínky. V těchto saunách se potíte v oblečení v triku a šortkách a ležíte přitom na zemi, takže si můžete i schrupnout.


d) je to prostě pohoda! Tedy, když vám nevadí, že na vás Korejci trochu zírají - mnoho cizinců do saun nechodí. Jedna ze situací, kdy vám -7 dioptrií značně usnadní život.

Celý nekrácený příspěvek najdete na http://vsoulu.blogspot.com/

Prorazí korejské hvězdy v Hollywoodu?

Autor: Vojta Pitra

Jang Dong-gun, Ha Jeong-woo, Song Hye-kyo jsou první korejští herci obsazení do hlavních rolí v amerických filmech. I další slavná jména korejského stříbrného plátna v současnosti pronikají do amerických filmů, včetně starých známých jako jsou Rain, Lee Byeong-Heon a Jeon Ji-hyeon. Ale proč by se měl Hollywood zajímat o korejské hvězdy? Podle analýzy Film Promotion Committee byly v Americe průměrné roční marketingové náklady na filmy v období let 2000 – 2005 okolo 31,6 miliard dolarů.

obr.: Ha Jeong-woo, dvakrát hrál pro Kim Ki-duka a natáčel i seriál v Praze.

V porovnání s Anglií (druhá v pořadí – 5,2 miliardy) a Japonskem (třetí – 4,6 miliardy), je americký trh přibližně šestkrát větší a je největším trhem na světě. Zvláště filmový průmysl zaznamenal dramatický rozvoj a ve filmech se objevil nespočet amerických herců. Proto se zdá, že není žádný důvod obsazovat korejské herce, které v zámoří prakticky nikdo nezná. Nicméně při výrobě filmů volí američtí producenti a velká filmová studia strategii mezinárodního marketingu velmi pečlivě. V letech 2000 až 2005 bylo mezi deseti největšími filmovými velmocemi (včetně Číny, která má zavedena omezení na zahraniční filmy) pouze dvě země, v níž podíl domácích filmů přesáhl 50% z celkového filmového průmyslu v zemi. Těmito zeměmi jsou Jižní Korea (9. největší trh) a Indie (10.). Následující Japonsko (41.3%), Francie (35.6%), Anglie (17.5%) a Itálie (24.7%), ukazují obrovský vliv amerického filmu na globálním filmový průmysl.

obr.: Rain, asijská hudební megastar ve filmu Speed Racer. Rain bude možná zpívat na úvodním ceremoniálu olympijských her v Pekingu.

Obzvláště v poslední době se hollywoodští producenti začínají zajímat o asijský trh, který velmi rychle roste. Známý japonský režisér Yoko Narahashi, který působí v zámoří, vysvětluje: "V současnosti v Hollywoodu dramaticky stoupá poptávka po asijských hercích. Další a další asijští herci jsou obsazování do rolí, které v minulosti obsazovali bělošští herci. Proto je právě teď nejlepší doba pro asijské herce, aby přicházeli do Hollywoodu“, uvedl režisér v říjnu loňského roku na Mezinárodním filmovém festivalu v Pusanu.

obr.: Never forever, korejsko americký nezávislý film.

Ve snaze zajistit si vliv na mezinárodním trhu, používají hollywoodští producenti dvě hlavní strategie. Obsadit asijskou nebo bělošskou filmovou hvězdu nebo natáčet film v dané zemi. Příkladem tohoto strategického obsazování jsou filmy jako Mission Impossible, které se natáčel v mnoha zemích včetně Číny a řady evropských zemí, nebo obsazování herců (hereček) jako je Gong Li (Miami Vice), Zhang Ziyi (Křižovatka smrti 2) a Don Juan Moreno y Jederique Jimenez (Šifra mistra Leonarda).První vlna obsazování asijských herců do amerických filmů proběhla v sedmdesátých letech, Japonci, v osmdesátých a devadesátých letech následování Číňany. Nyní se tento trend přesouvá na korejské herce, jak se korejská vlna šíří celou Asií. Korejský herec v Hollywood, John Cho, který hraje ve filmu "West 32nd" k tomu říká "Producenti upřednostňují populární asijské hvězdy, které ani neumějí pořádně anglicky, před asiaty amerického původu, kteří mají dokonalou angličtinu".

obr.: West 32nd, korejsko americká gangsterka.

Vzhledem k jazykovým limitům a strategickému zacilování na asijský trh obsazovali producenti asijské hvězdy úmyslně převážně do akčních filmů. Jako příklad mohou posloužit obsazení Raina do nového akčního filmu bratrů Wachovských Speed Racer (2008) a Lee Byeong-Heon do G. I. Joe (2009) od Stephena Sommerse. Oba filmy jsou výpravné komiksové adaptace. Bohužel těch, kteří by dokázali překročit tuto bariéru a zapsat se v Hollywoodu jako skutečný herec je velmi málo. Ze všech korejských herců se největší úspěch podařil Rainovi, jehož první zámořský film, Speed Racer, má rozpočet 300 milionů dollarů a je režírovaný autory Matrixu. Na druhou stranu v tom nelze vidět nic jiného, než že byl Rain obsazen za všechny ostatní asijské hvězdy a navíc pouze do vedlejší role. Andy Lau loni v rozhovoru pro My Daily Telegraph uvedl, "Hollywood nehraje fér s hongkongskými herci" vysvětluje své důvody, proč nikdy nezkoušel prorazit v Hollywoodu. Podobně ukázal své zklamání v roce 2005 v rozhovoru pro stejný magazín Jackie Chan, "Pořád jsem dostával nové nabídky, ale jediný žánr, který mi nabízeli, byl komediální akční filmy".

obr.: Jackie Chan se kření v americko německo irsko anglickém propadáku Cesta kolem světa za 80dní.

I největší čínská hvězda Jet Li musela při své debutu v zámoří (Smrtonosná zbraň 4) hrát padoucha. V podobném duchu se nesl i debut hongkongské hvězdy Chow Yun-Fata Střelci na útěku, kde počet přestřelek vysoce převyšoval počet scén, v níž Chow promluvil. Jang Dong-gun, Ha Jeong-woo a Song Hye-kyo si ale zvolili pro svůj debut jinou cestu. Výpravná akční fantasy Laundry worrier (právě se natáčí na Novém Zélandu) je cílena na mezinárodní trh a Jang Dong-gun v ní hraje ústřední postavu, což je pravý opak osudu, který potkal předchozí asijské hvězdy.

obr: Jang Dong-gun, jeden z nejpopulárnějších korejských herců.

Přestože tuto roli získal díky plánu producentů zabodovat na asijském trhu, je to velká šance ukázat se na mezinárodním poli, navíc v hlavní roli. Ha Jeong-wooův nezávislý film, "Never Forever" vzbudil velký zájem na největším světovém festivalu nezávislých filmů v americkém Sundance. Nyní přijímá nabídky od mnoha různých amerických producentů. Navíc je členem Americké herecké asociace.

obr.: Song Hye-kyo, naposledy hrála v úspěšném historickém filmu o osudech legendární korejské kiseag Hwang Yin-yi.

Song Hye-kyo právě natáčí svůj první film v Hollywoodu, jedná se nízkorozpočtový nezávislý film Fetish. Mohla podepsat smlouvu s velkou agenturou a hrát v amerických filmech cílených na asijský trh. Místo toho si zvolila cestu hraní v nezávislých filmech, odmítaje tak cestičku vyšlapanou jejími asijskými předchůdci.

obr.: Lee Byeong-Heon, hrál v japonském hitu Hero, dotočil ve Francii I Come with the Rain a chystá se na americký film G.I. Joe.

Originální text na hancinema.net.

Dodatek: další korejskou hvězdou, která zkouší prorazit je populární Jeon Ji-hyun, která se právě vrátila z natáčení americké předělávky klasického japonského anime Blood: last vampire. Jde o anglický mluvený film, produkovaný za hong kongské peníze a natočený francozským režisérem. Kvůli natáčení filmu v zámoří (Blood se točil v Argentině) jí teď možná budeme znát jako Giannu Jun. Toto jméno si zvolila jako svůj pseudonym pro americký trh. Moc se mi to jméno nelíbí. Už je pod tímhle jménem i na imdb.

obr.: Ji-hyun Jeon hrála hlavní roli v korejsko hongkongském filmu Daisy, odehrávajícím se v Nizozemí.

Buldozer v Modrém domě

Poslední únorové pondělí se Modrý dům, sídlo jihokorejské hlavy státu, otřese v základech. Do jeho luxusních interiérů vstoupí Lee Myung-bak, muž přezdívaný Buldozer. A nikdo nepochybuje o tom, že Jižní Koreu čekají roky plné změn.

Poprvé v novodobé historii se do čela státu nepostaví ani autokratický generál, ani jeden z prodemokratických aktivistů, ale pragmatický businessman. Volební výsledky přitom daly jasně najevo, že lidé znechucení pletichařením a špatnými ekonomickými výsledky chtějí, aby se země vydala právě touto cestou. Jindy těsná a do posledních okamžiků napínavá bitva (v posledních dvou kláních činil rozdíl mezi vítězem a poraženým necelá dvě, respektive tři procenta) se letos rozhodla již během stranických primárek 20. srpna, tedy necelé čtyři měsíce před volbami. V prosincové přímé volbě už neměl konzervativec Lee konkurenci. Před druhým z kandidátů si udržel komfortní více než 22% náskok.

Společně s vítězstvím oslavil 19. prosince Lee Myung-bak i šestašedesáté narozeniny. Lepší dárek si přát nemohl. „Před dvěma tisíci lety se Ježíš Kristus vydal cestou pokory. Vzdal se osobního prospěchu a svůj život zasvětil službě ostatním. Stejnou cestou se vydám i já,“ pronesl Lee k věřícím během presbyteriánské bohoslužby v soulském kostele Somang krátce po zvolení.

Příběh ulice

Životní osudy Lee Myung-baka se začaly psát v roce 1941 v Hiranu, jedné ze čtvrtí japonské Osaky, kde jeho otec pracoval na dobytčí farmě. Z válkou zpustošeného Japonska rodina utekla zpět na Korejský poloostrov. Cestou na rodnou hroudu však rodiče přišli o veškerý majetek. Loď, jež ho přepravovala, cestou ztroskotala. Od té doby jakoby Leeův životní osud kopíroval moderní dějiny Jižní Koreje. Společně se šesti sourozenci a celou poválečnou generací vyrůstal budoucí prezident v chudobě. Ačkoliv zemi po ekonomické stránce pomohla pětatřicetiletá nadvláda Japonska: okupanti vybudovali infrastrukturu a položili základy hutního a strojírenského průmyslu, živila se stále většina lidí obděláváním rýžových polí. Jenže Leeovi žádnou půdu nevlastnili. Svá dětská léta proto Lee Myung-bak strávil v ulicích Pohangu, kde své matce pomáhal s podomním prodejem všeho, co bylo zrovna po ruce. Právě tam ho zastihla i Korejská válka. Konflikt si vyžádal miliony životů a zcela zdevastoval Korejský poloostrov.

Univerzitní léta

I ve válkou zbídačené zemi, která svým hrubým domácím produktem ve druhé polovině 50. let konkurovala nejchudším státům Afriky, se Lee Myung-bakovi podařilo dokončit večerní ekonomicky orientovanou střední školu. V době, kdy si přivydělával sběrem odpadků, aby zaplatil školné na prestižní katedře ekonomie Korejské univerzity, se v Jižní Koreji na téměř dvě desetiletí chopil moci Park Chung-hee: dirigent korejského ekonomického zázraku a krutý diktátor v jedné osobě. „Je lepší žít s puncem člověka vyhozeného z univerzity, než s nálepkou středoškoláka,“ řekl si tehdy Lee. Vyplatilo se. Školu úspěšně vystudoval, přesto nemohl dlouho najít zaměstnání. Lee Myung-bak se totiž jako jeden z vůdců studentského hnutí otevřeně vyslovil proti podpisu normalizační smlouvy s Japonskem. Poprvé a naposled v něm zvítězily emoce a láska k národu nad racionálním kalkulem. Geniální tah diktátora Park Chung-hee, který otevřel příliv jenů do korejské ekonomiky, odmítl jako nevlastenecký. Za činnost v protivládním hnutí si sice Lee odseděl jen čtyři měsíce, cejch aktivisty ho však provázel při všech pracovních pohovorech. „Pokud stát zabrání mladému muži postavit se na vlastní nohy, ponese si svou vinu navždy,“ napsal zoufalý Lee podle svých memoárů v dopise adresováném samotnému diktátorovi.

Malý je ten, kdo malý má cíl

Štěstěna se na Leeho usmála v roce 1965. Jako řadového zaměstnance ho přijala Hyundai Engineering, divize tehdy neznámé společnosti Hyundai. O 12 let později ho kombinace talentu, píle a ambicí vynesla na post generálního ředitele. Bylo mu 35 let. Společně s Lee Myung-bakovou hvězdou se na ekonomickém nebi rozzářil ještě jeden jasný bod: hvězda Parkova korejského direktivního zázraku.

Park Chung-hee vsadil na kombinaci centrálně plánované ekonomiky organizované do pětiletek, vysokých dovozních cel, vývozních pobídek a levné a kvalifikované pracovní síly. Zemi hnal kupředu především historicky daný důraz na vzdělání a celonárodní touha vymanit se z vlivu velmocí (Japonsko, Čína, SSSR a USA). „Když spolu válčí velryby, první, kdo to odnese, jsou humři,“ praví korejské přísloví.

Korea se zaměřila na přeměnu dovezených surovin ve výrobky s vysokou přidanou hodnotou. Zisky se okamžitě reinvestovaly zpět. Vyplatilo se, ekonomika rostla raketovým tempem. Mezi lety 1965 a 1978, kdy došlo k mírnému přehřátí, se hrubý domácí produkt země zpětinásobil. Tahouny ekonomiky se stalo loďařství, chemický průmysl, stavitelství a později také elektrotechnický průmysl a informační technologie. Celý rozvoj se přitom odehrával pod taktovkou několika vyvolených podniků, tzv. chaebolů (Hyundai, Samsung, LG, Hanjin, Kumho), jimž stát systematicky přiděloval zakázky. Úspěch konglomerátu nespočívá jen v amerických a japonských subvencích a „know how“, ale také v přísné hierarchické struktuře a totální korporátní kultuře. A právě neúprosná metoda „cukru a především biče“ Lee Myung-bakovi společně s odhodlaností postupovat vpřed bez ohledu na překážky vynesla přezdívku Buldozer.

V době, kdy Lee do Hyundai Engineering nastoupil, měla divize 90 zaměstnanců. Když ji po 27 letech v roce 1992 jako předseda opouštěl, aby se vrhl na politickou kariéru, zaměstnával stavitelský gigant 160 tisíc lidí po celé planetě. Společně s firmou se proměnila i celá země. Zimní olympijské hry v roce 1988 představily světu demokratizujícího se asijského tygra, bohatnoucí Jižní Koreu těžící z inovací, lidského potenciálu a elitního vzdělávacího systému.

Spokojený mohl být i Lee. Chudý chlapec z předměstí žil svůj korejský sen: státní televize KBS o něm natočila heroický seriál „Epocha ambicí“, pohádkově zbohatl spekulacemi na trhu s nemovitostmi (Lee přiznává majetek v hodnotě 37 milionů dolarů) a během let v businessu si získal mocné přítele - Michajla Gorbačova nebo bývalého čínského prezidenta Ťiang Ce-mina. Vždy pragmatický Lee Mung-bak pochopil, že lepší konstelaci pro vstup do vrcholové politiky najde jen těžko.

Těžký úděl politika

Během prvních deseti let na již demokratické politické scéně (v prosinci roku 1992 byl Kim Young-sam zvolen prvním civilním prezidentem po 32 letech) však Lee utrpěl více porážek, než za celou svou profesní kariéru. V březnu 1992 byl sice zvolen do jihokorejského parlamentu, ale tím výčet úspěchů končí. O tři roky později neuspěl v boji o křeslo soulského starosty, a ačkoliv v roce 1996 obhájil svůj poslanecký mandát, musel záhy odstoupit. Jeho bývalý sekretář totiž „utrousil“, že Lee svou pompézní kampaň financoval z nepřiznaných zdrojů. A další problémy na sebe nenechaly dlouho čekat. Asijská krize v roce 1997 uštědřila sebevědomé korejské ekonomice drtivou ránu. Na povrch vyplavaly do té doby úspěšně skrývané neduhy: obrovská zadluženost chaebolů, neefektivita hierarchické struktury řízení a především úzké propojení mezi politiky a rodinami vlastníků. Hvězda Lee Myung-baka - ztělesnění úspěchu konglomerátů, citelně pohasla.

Postavme kanál, nebo dva

Jenže když se v roce 2002 Lee Myung-bak znovu ucházel o post starosty Soulu, jakoby místo něj kandidoval úplně jiný člověk. Jeho hlavním předvolebním tématem již nebyl ekonomický rozvoj, ale hledání rovnováhy mezi průmyslovým rozvojem a životním prostředím. Obyvatelům téměř dvacetimilionové aglomerace, jež se za půlstoletí proměnila z válkou poničeného feudálního města do přelidněného centra obchodu, se jeho proměna v environmentalistu zalíbila. A Lee je nezklamal. Přímo v centru vyboural dvouúrovňovou komunikaci, jeden z hlavních tahů metropolí, který sám v hektických sedmdesátých letech postavil, a na jeho místě obnovil šestikilometrový kanál Cheonggyecheon. „Osobně jsem se vydal přesvědčovat obchodníky, kteří se obávali o své tržby, a jednoho po druhém jsem je přesvědčil,“ prohlásil hrdě Lee. Cheonggyecheon se záhy po otevření stal nejen místem odpočinku tisíců Soulanů, ale také vyhledávanou turistickou atrakcí. Lee Myung-bak se opět cítil jako ryba ve vodě. Kladl si jeden náročný úkol za druhým a sčítal úspěchy. Když mu v červnu 2006 skončilo funkční období, nikdo nepochyboval, kam zamíří jeho další kroky. V Jižní Koreji již zbývala jen jedna meta, kterou může „self-made man“ dobýt – Modrý dům.

Společně s ohlášením kandidatury představil Lee Myung-bak nový, dosud nejambicióznější projekt své kariéry: kanál spojující Soul s přístavem Busan ležícím na jihovýchodně země. „Budu prezidentem, který přestaví Korejskou republiku a vrátí vám radost do života,“ slíbil voličům.

Vzhledem k Leeově minulosti je jasné, že po krušné dekádě pod vládou socialistů nastávají pro pilíře korejské ekonomiky opět zlaté časy. Očekává se také zlepšení vztahů se Spojenými státy a Japonskem. Současný ministerský předseda Yasuo Fukuda totiž stejně jako Lee přichází z podnikatelské sféry, kde se jinak všudypřítomná antipatie tupí mocí peněž. S jakou se Lee Myung-bak postaví ke svému severnímu bratrovi, není jasné. Obě strany se zatím oťukávají a jako boxeři v ringu hledají slabiny toho druhého. Nad přátelskou „sluneční politikou“ posledních deseti let se však začínají stahovat mračna.

Lee Myung-bak

• 1941: narozen 1941 v japonské Osace
• 1965: titul B.A. na katedře ekonomie Korejské univerzity
• 1965 – 1997: zaměstnanec Hyundai Engineering
• 1997 – 1992: CEO divize Hyundai Group
• 1992 – 1996: poslanec Národního shromáždění
• 2002 – 2006: starosta Soulu
• 25. února 2008: prezident Korejské republiky
• (je ženatý, má jednoho syna a tři dcery)

Kompletní noční Soul

Nakonec jsem do ruchu vánočně naladěné metropole vyrazil ještě jednou. Tentokrát s nabitým fotoaparátem. To co jsem zažil, bylo naprosto neuvěřitelné.

Sice jsem očekával, že okolí kanálu a City Hallu (slavné to soulské radnice) bude "lehce" přeplněné, ale tohle bylo opravdu moc. Opravdu nechápu, jak si mohou ty tisíce a tisíce jihokorejských párů užívat svůj romantický výlet, když se v tom davovém šílenství prakticky nemohou ani pohnout. A to vůbec nemluvím o rodinách s malými dětmi, kterých tam bylo minimálně stejně tolik.

"Ale co," řekl jsem si, "šeš tady jen jednou, tak si to musíš taky užít!" S fotoaparátem v ruce a s naježenými lokty jsem se postupně nořil hlouběji a hlouběji. Výsledné fotky za to, myslím, stály.

Doufám, že se budou líbit i Vám.

Nakonec bych Vám, čtenářům těchto stránek, rád (i když s pořádným zpožděním) popřál:

PEVNÉ ZDRAVÍ, NERVY
A PŘEDEVŠÍM SPOUSTU ÚSPĚCHŮ
V NOVÉM ROCE 2008

Korejský box a smrt

Autor: Vojta Pitra

Jihokorejský boxer Čche Jo-sam, jenž minulý týden upadl do kómatu po vyhraném utkání o interkontinentální titul WBO, byl prohlášen za mrtvého. Oznámil to mluvčí nemocnice v Soulu, kde třiatřicetiletý boxer ležel.

Tolik říká dnešní tisková zpráva o smrti korejského boxera. Korejský box a smrt jde bohužel k sobě až moc dobře. Za posledních třicet let zemřeli tři špičkoví korejští boxeři, jejich úmrtí si jsou navíc velmi podobná.

obr.: Čche Jo-sam (vlevo) během zápasu s Herim Amolem.

Čche Jo-sam přesně před týdnem v Soulu na body zvítězil v zápase s Indonésanem Herim Amolem o titul interkontinentálního mistra WBO ve váze do 51 kg a poté upadl do kómatu. Před koncem ho Amol zasáhl několikrát tvrdě do hlavy, když se pokoušel odvrátit prohru. Čche Jo-sam se z úderů vzpamatoval, převzal mistrovský pás, ale pak zkolaboval. V nemocnici byl ihned operován, protože nastal výron krve do mozku. Z kómatu se ale neprobral a dnes byl prohlášen za mrtvého. Jeho příbuzní svolili k tomu, že jeho orgány budou využity k transplantacím.

obr.: Čche Jo-sam v kómatu na nemocničním lůžku.

Čche Jo-Sam byl od října 1999 do července 2002 mistrem světa WBC, v roce 2004 boxoval o titul WBA. Yo-Sam se narodil prvního března 1972 v Jeongeupu v Jižní Koreji. Na profesionální dráhu se vydal v roce 1993 a o šest let později získal titul mistra světa v muší váze organizace WBC po výhře nad Thajcem Samanem Sorjaturongem. Svůj titul třikrát obhájil, než ho o něho v roce 2002 technickým knockoutem připravil Mexičan Jorge Arca. V roce 2003 prohrál s Beibisem Mendozou v zápase o titul WBA. O rok později nabral na váze, aby se mohl utkat s Lorenzem Parrou o titul WBA, ale opět prohrál. Před týdnem vybojoval titul Inter-kontinentálního šampiona WBO, ale toto vítězství ho stálo život.

obr.: obálka slavného sportovního časopisu po zápase Manciniho s Kimem.

Čche Jo-sam bohužel není jediným korejským boxerem, kterého jeho milovaný sport stál nakonec život. V roce 1982 Duk Koo Kim, boxer lehké váhy, zemřel čtyři dny po knockoutu od Raye „Boom Boom“ Manciniho v zápase o titul mistra světa v Las Vegas. Kim většinu svých zápasů vyhrál proti asijským soupeřům a zápas v Las Vegas byl jeho prvním mimo Asii. Těsně před zápasem musel shodit několik kilo, aby se vešel do své váhové kategorie. Den před svým zápasem napsal na stínítko hotelové lampičky nápis „live or die“, žít nebo zemřít. V médiích byl poté ale špatně přeložen a vykládán jako "kill or be killed", zabij, nebo budeš zabit. Po vyrovnaném začátku začal v zápase postupně dominovat Mancini a ve čtrnáctém kole poslal Kima k zemi. Ten se sice postavil opět na nohy, ale zápas byl zastaven a titul obhájil Mancini. Poté je již situace nápadně podobná té dnešní. Kim pár minut po zápase zkolaboval a upadl do komatu. Byl okamžitě převezen do nemocnice, kde se podrobil operaci mozku. Pět dní po zápase zemřel.

obr.: filmový Kim Duk Koo.

Kim měl v porovnání s Mancinim mnohem méně zkušeností, nikdy neboxoval patnáctikolový zápas, pouze dvakrát se utkal na dvanáct kol. Mancini boxoval na patnáct kol třikrát a jednou na čtrnáct kol. Navíc vyhrál dvanáctikolovou bitvu s dvojnásobným mistrem světa Luisem Ramirezem, který byl stejně jako Kim levák. Mancini dlouho po zápase trpěl výčitkami, že zabil svého soupeře. Nakonec se opět vrátil do ringu, ale výčitky ho pronásledovali celý život. Kimova matka spáchala čtyři měsíce po utkání sebevraždu. Ringový rozhodčí Richard Green ji spáchal o dva měsíce později. Kim byl v době zápasu zasnouben s Young Mee Lee, která čekala jeho prvního syna. Po zápase nastalo v boxu mnoho změn. Došlo se k závěru, že většinu zranění boxeři utrpí v posledních třech kolech (12. – 15. Kolo), kdy už nemají sílu na kvalitní obranu. Jako první zkrátila počet kol z patnácti na dvanáct organizace WBC, poté se přidaly i ostatní. Rovněž bylo zavedeno podrobné zdravotní vyšetření boxerů před zápasy. Příběh boxera Kim Duk Kooa filmově zpracoval korejský režisér Kwak Kyung Taek ve filmu Champion.

video: závěr zápasu mezi Manicnim a Kimem.

Jiný jihokorejský boxer, Lee Tong-choon, zemřel v roce 1995 čtyři dny po prohraném zápase se Setsuou Kawamasuem o titul mistra Japonska bantamové váhy v Tokyu. Dvaatřicetiletý boxer zemřel v tokyjské nemocnici na akutní otok mozku doprovázený krvácením.

Pohled z druhé strany

Autor: Lee Jaehoon

Na podzim jsem náhodou potkal Martinův protějšek - korejského studenta ze Sungkyunkwan university, který je na výměně v Brně. Napadlo mě, že by bylo zajímavé porovnat jeho a Martinovy zkušenosti, a poprosil jsem ho, aby nám o svých dojmech z Brna napsal. (Michal Vodrážka)

Pohoda na Masarykově univerzitě

Atmosféra na MU je zcela odlišná od té na mojí škole. Důvodem je rozdílný hodnotící systém na MU a Sungkyunkwan university (SKKU). Na SKKU se hodnotí pořadí studenta v porovnání s ostatními studenty, je to relativní hodnotící systém. Většinou je to tak, že jen 30% nejlepších studentů dostane A+ nebo A, dalších 40% pak B+ a B, a zbytek pak C, D, E nebo F jako fail - nedostatečně. Takže je to tak, že každý z mých spolužáků je mým konkurentem. Abych dosáhl co nejlepší známky, musím porazit ostatní, včetně mých dobrých kamarádů, a proto je atmosféra ve škole napjatá, plná rivality a trochu nepřátelská. Také je nepříjemné prosit kolegy o okopírování jejich poznámek.

Obr. Sungkyunkwan university



Naopak na MU je hodnocení založeno na dosažených bodech, a hodnotí se absolutně. Atmosféra ve škole je přátelská a všichni studenti ochotně spolupracují. Bez problémů mi půjčí poznámky z přednášek, které jsem prošvihl. Tedy, na rozdíl od SKKU, na MU můžou být všichni vítězi a získat dobrou známku.

Aby člověk získal v Koreji dobrou práci, musí mít lepší průměr než ostatní studující, nejlépe po celou dobu studia. Minimum je průměr vyšší než B+. Proto se nejen studenti SKKU, ale všichni ostatní studující Korejci, tolik věnují studiu a berou ho opravdu vážně, tak jako já teď na MU. Většina evropských studentů se ale spíše zajímá o to, aby vůbec prolezli, a je jim jedno, jestli dostanou za 1, 2 nebo 3.

Přestože mi spolužáci na MU říkali že známky, které obdrží během studia, budou hrát důležitou roli při hledání práce v budoucnu, zdá se, že pro ně nemají takový význam jako pro mě, a také mi přijde, že se neučí tolik a tak intenzivně, jako Korejci, kteří během semestru tráví všechen svůj čas učením, spíše než zábavou nebo koníčky…

Proto se mi na MU tolik líbilo a rozhodl jsem se zůstat ještě jeden semestr, i když jsem se původně měl po jednom semestru vrátit do Koreje.

Obr. Masarykova univerzita


Zvyky

Největším kulturním šokem pro mě bylo určitě všudypřítomné smrkání, a to dokonce i na přednášce nebo u jídla. U nás doma je opravdu sprosté a neslušné smrkat na veřejnosti, když už člověk musí, tak spíše popotáhne nosem, ale teď už si užívám smrkání jako rodilý Evropan. Trochu se ale bojím, že to nevědomky udělám i někde v Koreji.

Mlaskání a srkání u jídla je v Koreji normální, vlastně tak dáváme najevo, že nám jídlo chutná. Zezačátku jsem nevěděl, že je to v Čechách jinak, ale později jsem začal jíst potichu, a to i když jsem jedl jen se samými Korejci. Myslím, že pravidlo „V Římě čiň, jak Římané činí“ je opravdu důležité když žijete v cizině.

Mám pocit, že jsem se adaptoval velmi dobře, protože jsem respektoval českou kulturu a způsob života, a baví mě žít jako místní.

Politika v Jižní Koreji

Přiznám se, že i když je politika pro studenty ekonomie důležitá, nechává mě lhostejnou. Korejské prezidentské volby mne tedy moc nezajímaly, stejně jsem v Brně a nemůžu volit, i kdybych chtěl.

Možná víte, že v Koreji starší lidé často podporují a volí politiky na základě toho, že pocházejí ze stejného regionu. Ale mladší lidi už to takhle neberou, a když už někteří volí stejně, jako jejich rodiče, tak proto, že si myslí že tomu rodiče rozumí víc, anebo jim prostě chtějí udělat radost. I já jsem byl takový, a protože se v politice moc nevyznám, mým favoritem byl Lee Myungba. Ten mi přišel jako nejlepší kandidát, protože mu věřím,že bude v budoucnu schopen prosadit svoje plány (jak naznačuje i jeho přezdívka buldozer)..

Asiatem v Brně

Přišlo mi, že mě Brňané považují za další lacinou pracovní sílu, zejména pokud jsem šel například do banky nebo do obchodu. Hlídači na mě vždycky koukali víc, než na ostatní, a to se mi nelíbilo. Ale teď už si říkám „to mi nevadí“ a buď je ignoruju, nebo se jejich zíráním bavím. 

Vtipné je, že Evropané nejsou schopní rozeznat jak Číňany, Korejce a Japonce mezi sebou (rozdíly nejsou moc velké), tak ani odlišit mezi asiaty z JV Asie (Malajce, Vietnamce) a SV Asie (Korejci, Japonci), protože tady už jsou rozdíly opravdu zjevné. Právě proto se mě kamarádi často ptali, jaké národnosti jsou asiaté, které jsme právě míjeli. To je pro mě (a ostatní Asiaty) velmi zajímavé. Legrační přitom je, že i nám dělá rozeznávání bělochů potíže.